Lesní mechoviště

Vlezli jsme s Indym do lesů. Mám k tomu také pár obrázků lesních detailů rozličných mikrozahrádek na kmenech stromů, spoustu mechu, hub a lišejníků. Taktéž lány bledulí, které jsem se snažila zvěčnit mezi kravinci. Mechy dostaly napít, takže se začaly pěkně zelenat. Na rozpadlých zbytcích zdí jich rostou celé koberce, obepínají také mrtvé kmeny stromů.

Vždy, když mám chvíli obdivovat tyto detaily, napadá mě, že bych si docela ráda zahrála třebas Botaniculu. Inspirace je okolo cest přehršel, stačí ji jen přestat rvát a cpát do sáčků a zkusit ji chvilku jen pozorovat v paprscích slunce, které pronikají hradbou mračen, a pak prostě jen odejít s kartou plnou fotek.

Kromě zaniklé vesnice jsme navštívili také jeden zaniklý dvůr, z něhož na místě zbyla jedna zeď, část sklepení a vodárna s rybníčkem v sadu. Místo by bylo bývalo malebné, uprostřed zvlněných pastvin, obklopeno hradbami stromů, přes které nedohlédnete k civilizaci, ale je dost exponované a po důkladném pofocení jsme seznali, že tam musela být skládka novodobého odpadu a podle stop v hlíně tam panuje čilý provoz. Takže na průzkum ano, ale to je asi tak vše.

Ne každá naše výprava je romantická. Někdy zachraňujete lidi, ztracené turisty a jindy se zase srážíte s agresivci, co by jinak nehli brvou, kdyby se někde skutečně něco dělo. Počasí a jeho vrtochy bývají méně nepříjemné, ba dokonce zatím i divočáci, lišky a jeleni byli v cajku v porovnání s některými dvounožci a rozličnými bordeláři, po kterých se odvezl nejeden pytel plastů. Ale chápu, že jsme krajně podezřelí, když spořádaně nesedíme před telkou a neběžíme si koupit, co nám nadiktují. Ne, já bych ráda i nadále lozila po lesích, v klidu.

Video ze dvou sklípků

Mechoviště a slunce západy