Legrace of Kain: den první

Začal jako obvykle. Pětihodinovým zpožděním. Vždycky si někdo vzpomene, že vlastně má být někde jinde a tradičně až po tom, co si domluvíme schůzku. Podobný bojkot provádí obvykle nechápaví rodiče, kteří netuší, že si neděláme srandu, nýbrž připravujeme filmek se vší parádou (už není tak podstatné, co z toho vyleze). Vynecháme-li podobné začátky každého našeho natáčení, dostaneme se na plac. Dalo by se říci, že věc bývá poněkud chaotická a pokud je vás více než tři i s kameramanem pořiďte si megafon. Nasoukání se do kostýmů (Kain to má asi nejjednodušší) zabere dost času, vezmu-li v potaz, co všechno se ještě souběžně děje. Někteří členové si během této ceremonie již stihli dát druhou kávu a osvětlovací technika již začínala pomalu doutnat.

Uhnala jsem parádní trpasličí plnovous, který Weniře úžasně sedí. Její „moudrý stařešina“ se nám nakonec docela povedl, i když jsem byla zpočátku dost skeptická. Další maska, kterou jsme testovali několik hodin až do pozdní noci (sousedé měli vskutku radost) byl Raziel. Barvičky držely a kůže neslezla, naštěstí pro Leu. Zjistili jsme docela podstatnou věc, že s šátkem přes hubu nelze pít z hrníčku a také, že bychom si měli příště naplánovat nějakou pauzu.

Kain:

Tak mě požádali, abych dokázal, že jsem vždy připraven potlačovat vzestup svého milovaného – tfuuj – Raziela. Jelikož – ne mou vlastní vinou samozřejmě – byl kolem takový chaos, který mi nevyhovoval, muselo se začít později. Přeci nebudu plýtvat svým talentem.

Raziel:

U razielova – tedy mého – křídla! Aby si tady Kainik zaspamoval celou stránku to nejde. Kdepá. Já ti ukážu zač je toho Soul Reaver, ty jeden usurpátore!

Bez asistence režie se obejít nelze, to víte, kontrolovat celou scénu, kočírovat lidi a ještě k tomu točit je záhul, kde rozhodně nezbývá čas na pátrání po scéně ve scénáři (takový ten počmáraný umaštěný salát). Prošli jsme peklem tam a zpátky. Přes první scénu s pařanem na podlaze, jsme se dostali k Moebiovu výstupu za stolem, kde se měl polít čajem a pořádně zaklít, než jsme to dali dohromady, Moebius už byl skrz na skrz prochcaný od polévání a zbytek štábu taktéž, ale od smíchu. Už mě párkrát napadlo, že bonusy budou mnohem delší než samotný film. Vemte si, že jsme za ten večer natočili třicet minut, z nichž pouhé necelé tři minuty tvoří jednu scénu (nebudeme-li to brát na střihy, ale na obsah). Ještě navíc není zcela dotočena. Jejda! Stihnout to fakt nešlo, když třicetkrát přetáčíte scénu s otvíráním dveří.

Kain:

Než se neschopné herecké figurky kolem mě nasoukali do svých lepších oděvů nacvičoval jsem si děsivé výrazy i něžnější.. No dobře, normálnější tváře.

Musím ještě zmínit rozházený postup při natáčení dokumentu o mém géniu. Natáčelo se dle tyranského režiséra na přeskáčku. Především dvojice pomatených týpků oděných do černých triček a pošahaných kšiltovek mi dávala notnou dávku agrese. Říkal jsem si, že pokud to tak půjde dál, mám lepší věci na práci než si dokazovat, co už dávno vím. Že jsem nejlepším.

Dědek s fousiskama, muselo mu být přinejmenším pár set let, na mě zíral jako by nikdy neviděl tak urostlého jedince. Je pravdou, že u nich na pomatené planetě Zemi nemají ani potuchy, co je to být jedinečným vládcem. Postupně nezvládal svou úlohu a já s jazykem v koutku úst sledoval ubohého a zchátralého Raziela.

Hlavně bych zmínil, že jsem sám musel měnit nelichotivě směrované osvětlení. Zkrátka jsem si všechno musel dělat sám.. Příště si žádám team na opečovávání sebe sama a samostatnou šatnu. Stále mě tam ten pařan okukoval.. No já mu časem stejně jednu natáhnu.

Raziel:

Šatnu pro tebe? To bych se na to teda podíval. Buď máš tak mizerného agenta, nebo tě ve tvé velkolepé povýšenosti ani nenapadlo si zařídit aspoň vlastního švejka, ha háá, mohl by sis tam číst Nosgoth Dnes nebo Hell York Times a byl by od tebe pokoj. Člověk.. eh, teda upír tam pomalu neměl klid ani na ten mizerný čaj o páté, protože tam pořád někdo (ukazuju na Kaina) vířil kolem a natřásal se v tom svém pláštíku jak nějaké princátko! Nemáš nárok.

Herci ze sebe vyždímali slušné výkony, něco nového se naučili a snad to zúročíme na dalším filmovém maratonu, který touto dobou ještě není domluven. „Uvidíme“ se u dalších zpráv.

Moebius:
„Nemam čas, někdo sem zrovna leze… (pauza)… Jsem zapomněla text…“

Křivé obrázky z natáčení