Legrace of Kain: den pátý

Mise končí Final Fightem! Motorovou pilu jsme měly rády. Tedy donedávna a to převážně díky DOOMíčkovi. Toho dne, kdy se dole ve městě ku příležitosti výročí Bitvy u Lovosic koná přehlídka jednotek, boje a hlavně (hlavně – jak pro koho, samozřejmě) hospoda ve stylu osmnáctého století se najednou lidi zdekují a jdou uklízet les. Chvála jim, ale proč tento den? Whyyyyy???

Trošku mi to nešlo na rozum, kdeže se ty davy dva kiláky od epicentra jedinečné a obrovské zábavy berou. Navíc nám Kain onemocněl a jaksi pozbyl síly. Bohužel krev to nespravila – ani když byla ze sličné emzačky, snažící se mu trochu pocuchat filmové zdraví. A samozřejmě jsme místo v devět ráno odstartovali až někdy v poledne. Muhuhuuuuuu. Nic se nedá dopředu naplánovat, tedy dá, ale nevyjde to.

Kain: „Slíbil bych vám totéž, (zásek)…… ale nebyla by to pravda…“

Reakce: „Dobrý, až na to že by to byla lež, pravdo..“

Sehnali jsme jednoho dobrovolníka – kaskadéra, pro scény akčně-bezdialogové, scény takzvané padací a skučící. Jmenovitě šlo o Pepu, kterého posehnala jedna z hlavních nepřátel Kainovo-Razielových Mniška. Kupodivu jej neodradil ani zdlouhavý trénink ani nutnost sápat se z bodu A do bodu B, přičemž dosáhnout jen bodu A není vždy jednoduché. Tímto mu patří dík a všimli jsme si detailu – pokaždé slítne tak, že není za někým vidět, takže snad bude obrázek, kde zapózoval po vzoru Star Wars aspoň malou satisfakcí. Ostatně obrázků je více a jejich autorem je převážně Kain, kterému jsme svěřili kameru i režii ve scénách, kde jsem občas taky zaskakovala a i v jiných scénách. Nevěřili byste, jak je skvělé, když to nemusíte chvíli všechno dělat vy. Mniška si také střihla rejžisérství a branži kameramanskou. Nastiri si moc neužila, vyjma chcíplých pozic poražených enemíků a Raziel nám zdrhnul na nejbližší strom se všemi mobilními telefony a nevypadalo to, že by se Lee chtělo dolů. Víte, Kain přišel se spoustou jídla, a tak se žralo a hudrovalo nad nespravedlností, které se nám dostalo.

Tady vám asi dojde, kde jsme nutně musely (chlapi pak odpadli) skončit. Ano, zase u tej medovinky… Původně jsme chtěly jít zpívat pod okno jistého bytu, ale mohlo by to být akorát ku škodě střízlivým zúčastněným, takže se zase nic nekonalo a nastal čas tenhle den utnout. Na druhou stranu to bylo mnohem lepší, než sedět někde doma a rejpat se nudou v zubech.

Pár obrázků, které většinou típal Kain