Legrace of Kain: den druhý

Co mu předcházelo? Především zkoušky v pátek 17. února 2006. Jste-li si jisti tím, že vám bude na zkoušení scén stačit 30 minut, pak to vidíte příliš růžově. Ten den začal velice vtipně, vodou v garáži a ještě větším množstvím vody před garáží. Ještěže tu byli hasiči, ochotni nám helfnout s „kýblováním“ = specielní technika zneškodňování pohromy. Paráda, takže jsem na sraz dorazila v lehce urousaných nohavicích a v botách mi podivně čvachtalo, ale bytečku to bylo buřt.

Nazkoušeli jsme dvě klíčové sekvence, které by se měly v sobotu jet „naostro“. Byla to fuška, ale snad to hercům přešlo do krve a vydrží to do příštího natáčení, páč jsme ony klíčové sekvence stejně nestihli natočit, vzhledem k různým typickým zdržovacím okolnostem.

Sobota začala také vtipně – zdržením, ostatně jako vždycky. Měli jsme dělat scénu, kde figuroval Kain a chutné sousto v podobě sličné hostesky. Myslím, že se to vcelku povedlo a je vidět, že má Kain v jistých směrech docela praxi – a není to dialog. I tak jsme skončili za tmy, sousedé si řekli, že sobota odpoledne je nejlepším časem na luxování a řádně své stroje proháněli, znuděni jsme holt museli počkat, nebo točit scény, kde bude slyšet převážně musica. Ke konci téhle štafety nám dezertovala „natáčecí“ lahev na vodu až někam do sklepa, to bylo znamení, že už bychom asi měli přestat, na tomto místě. Vzali jsme to vážně a střihli poslední akční záběry a zapakovali to tu.

Kain: „…….. ale to už je herectví,“ poznamenal během zkoušek.

Others: „No dyť vo to tu de, ne??“

Čekal nás přesun do bytu, přičemž jsme posbírali zbytky již značně otráveného štábu čekáním na svou akci a ejhle. Zas se na nás vesmír vyflákl a klíče od bytu zůstaly v jiných gatích – v těch, které se bohužel nenacházely ani na jednom z nás. Takže další meditační pauza, než pro ně někdo skočí. Fajn. Nakonec jsme se do bytu dostali. Při natáčení obvykle vznikne více vtipných situací, než když se to snažíte vymáčknout z mozku při tvorbě scénáře. Nechejte tomu průchod a nebojte se tyto scény využít ve finálním díle. Uděláte dobře. Scéna s rytíři kulatého stolu se zase dost protáhla, protože když sedí tři lidi naproti sobě, je to docela k uchcání se smíchy. Tohle bylo sólo pro Moebiovu chlebovníkovou teroristickou buňku (chlebovníkovou – jednou jsme takhle nesly starý chléb do pryč a než jsme tam došly, byl už notně ožraný). Scénu jsem chtěla mít osvětlenou co nejméně, aby ty svíce na stole k něčemu byly. Jestli se to povedlo, to brzo zjistíme, kamera zas dělá, že nefachá, aby toho nebylo málo. Přinesla bych vám názor i některého ze členů štábu, ale netuším, jaxe to vyvine. Ono dá dost zabrat už to, sehnat celou smečku dohromady..

Natáčecí vobrázky