Legrace of Kain: den čtvrtý

Mise startuje v Nosgothu! Tento nadějný den se zapíše do kronik, neb se nic neposralo, přišli jsme včas, trénovali jsme celé dopoledne a nakonec jsme stihli natočit celý ten úvodní quest, odehrávající se v Nosgothu. Nechcalo, nesněžilo, humanoidů kolem prošlo jen nezbytné minimum a celé se to prostě parádně vyvedlo.

Věřte nebo ne, ale vstali jsme v sedm ráno a skončili jsme kolem sedmé večer. Úplně mrtví. Bolí nás celý člověk a uvědomíte si i svaly o kterých jste celý život nevěděli, že je máte. Whoa!

Sekvence v Nosgothu, tedy Razielově a Kainově domovině, nás vyhnala na dalekou, vysokou a prašnou cestu někam, kde by měl v rámci možností růst les. Jakože les, ne nějaké trnité křoví. Podobné humusstvo se nachází téměř všude kolem…

Hmmm, sekvence… je to trochu vznešený název, přeci jenom, ale i tak je to stále ještě film, takže bude dobré říkat tomu úseku sekvence, hezké že?

Zmíním zde zcela zásadní detail a to ten, že vůbec nezáleží na tom kolik vás na place je, protože všechno trvá stejně úmorně dlouho ať jsou tam tři lidi nebo šest. Později zjistíte, že neustále přenastavovat stativ jen zdržuje akci a také, že musíte každých pět minut žrát, protože jste v neustálém a nikdy nekončícím pohybu. Herci by mohli povyprávět.

Spoluscénáristka Lea a tak-trochu-spoluscénárista Greik a zároveň i herci a asistenti tyranské režie ze sebe vydali zase o něco lepšejší výkony. Když to tak shrnu pěkně na hromádku, je dobré nebýt rozptylován a pak se dobéřeme hezky pojatých shotů a vyladění charakterů (postav).

Kain: „Už jsem vám říkal kam až mi to nateklo…??“

Odpověď: „Počkej… teď ještě ne, měl bys nám to připomenout.“

Mezi Kainem a Razielem doutná nikdy nekončící boj a kam se hne jeden, hne se druhý, neb jejich osudy jsou pevně svázány, my si z toho jen občas děláme srandu a někdy před ně vhodíme něco vážnějšího. Film je úzce svázán s pentalogií Legacy of Kain a s mnohými dialogy a akcemi ze hry. A až bude hotov, doufám, že se na něj podívají i lidé, kteří tuto pentalogii nepoznali, protože i pro ně tam bude pár akcí ‚ze života‘.

Vydyndala jsem překrásnou dýku a dokopala se vyrobit jisté manuálně ovládané zařízení (cha cha), které nám vytvořilo hezký pramínek krve. Má to své mouchy, ale konečně to nebyl jen kydanec kečupu, tak snad se udělá i někomu špatně. Užijte si chvil s námi a zase příště. Howgh!

Den čtvrtý