Legacy of Kain: Blood Omen 2

Blood Omen 2 je součástí staré známé herní série Legacy of Kain, která byla v roce 2003 uzavřena pátým dílem s názvem Defiance. K BO2 jsem se dostala i přes nevalné hodnocení a na nějakou dobu propadla této sérii. Byli kolem mě lidé, kterým se také náramně líbila, tak jsme si měli o čem drbat a hlavně co pařit. Dnes už to naštěstí tak žhavé není, a když se dívám zpět na scénář, který pod náporem upířin za akční asistence Razielky vznikl, říkám si, jak jsme na tohle, doboha, přišly! Ale naštěstí se o mně ví, že jsem šílenec a to se promítá i do děl, která tvořím, nebo která hraji ;). Komu to vadí… je holt na špatné adrese.

Ále, to zas bude. Recenzentka si musela šlehnout dvě kávy, aby se vůbec zvedla k počítači.
Ále, to zas bude. Recenzentka si musela šlehnout dvě kávy, aby se vůbec zvedla k počítači.

Blood Omen 2 začíná porážkou Kaina a jeho armády upírů u starého města Meridian. K vládě se dostává mocný lord Sarafan, jehož rasu démonů kdysi dávno upíři uvrhli do podsvětí. Mocný meč Soul Reaver, kterým Kain disponoval je mu uzmut Sarafánem a sám Kain na dvě století mizí v zapomnění. Probouzí se, slyšíce podmanivý hlas upírky Umah, která reprezentuje součást upířího odporu zvoucí se The Cabal. Dnes už má jen nepatrné množství členů a upírská rasa je téměř rozprášena. Sarafán sám používá magickou energii neznámého původu, aby upíry izoloval a systematicky likvidoval. Slouží mu k tomu i militantní jednotky rekrutované z řad obyčejných lidí, kteří jsou díky brnění a zvláštním schopnostem, poskytnutým Sarafánem, docela tuzí.

Celé město Meridian je rozdělené pomocí zelených energetických bariér, které mají upíry držet od jeho zdí. Jenže jak už se to u undergroundu tak stává, mají upíři mezi lidmi své agenty a jejich síť funguje bezchybně. Sídlo Cabaly se nachází v podzemí a není nijak snadné se k němu tunely a bariérami dostat. Hra je též prošpikována vodními plochami, kanály a tím svět také odděluje od upírů neboť je pro ně koupel smrtelná záležitost.

The Cabal – zbytky upířího odporu. V čele zelený Vorador.
The Cabal – zbytky upířího odporu. V čele zelený Vorador.

Kain, který přišel o Reaver, ztratil i své speciální schopnosti, sílu a jen matně si vybavuje, co se to vlastně stalo. Dvě století jsou i na takového siláka poněkud dlouhá doba, a tak mu Umah musí pomáhat jako malému upířímu nedomrleti, které je tak trochu nevhodně egoistické. První kroky vás seznámí se základními vlastnostmi, které vám zůstaly, naučí vás využívat tiché útoky, překonávat jednodušší bariéry a hlavně se naučíte krmit. Krmení vypadá dosti podivně, neboť k němu Kain využívá své telekinetické schopnosti. Krev vysosne na krátkou vzdálenost z poraženého nepřítele a mně to spíš připadá jako když nám Kainik zvrací. Čím více krve vypijete, tím silnějším se stáváte. Ovšem se zraněními vám ubývá krve v Blood meteru. Je třeba prostě stále dočerpávat palivo. Kain se živí vězni i civilisty, strážci a později různými bestiemi. Nechybí tu ani oblíbení přerostlí pavouci, kteří se v určitých částech hry vyskytují v hojném množství. Sílu můžete boostovat i ze speciálních zdobených truhlic, které dokáže otevřít jen upír a bývá jich ve hře poměrně dost. Jsou tak různě poházené a poschovávané a některé z nich obsahují power-upy pro vaše zbraně.

I do pití krve je třeba vnést inovativní prvky.
I do pití krve je třeba vnést inovativní prvky.

Polonahý Kain se postupem hrou samozřejmě sám převléká do honosnějších materiálů až nakonec získá pěknou ostnatou zbroj, ve které dojde cíli. Zbraně mají různou životnost a Kain může použít všechno, čím disponovali jeho protivníci – od jednoduchých mečů po různé jednoruční i obouruční bodce. Pokud mu zbraň rozbijí, brání se svými spáry a i ty jsou velice efektní. Není nad to, když emzáka čapnete pod krkem a s lámáním kostiček odhodíte v dál. Pokud rány vykrývá narůstá ukazatel zuřivosti, díky němuž čas od času použije nějaký silný a vysoce účinný útok, v závislosti na temném daru, který má zrovna aktivován. Temné dary, neboli speciální schopnosti, získává z poražených bossů a patří mezi ně srandičky typu Immolate – kdy svého nepřítele na dálku usmaží ve vyvolaných plamenech, či Charm – okouzlení nebo ovládnutí, chcete-li se dostat někam, kde je zamčeno a na druhé straně je někdo, kdo se dá ovládnout – většinou civilové a musíte na něj vidět, není nic snazšího než ho oblbnout a zmáčknout kýžený čudl. Můžete je donutit i spáchat sebevraždu, když například potřebujete vyčistit chodbu od hromady jakýchsi výbušnin. Dále tu najdete dar Jump – megaskok, vhodný při přesunu na vzdálenou střechu, výtah apod. A nakonec Fury a Berserk, megaútoky, které jen tak někdo nevydýchá. Ovšem pokud se zrovna chcete nenápadně proplížit danou lokací, nebo nepozorovaně přišourat za něčí záda a zlomit mu vaz či efektivně vyrvat srdce z hrudi, není nic lepšího než dar Mist – abyste se ale mohli zahalit mlhou, je nutné, aby byl nějaký ten přízemní opar v daném místě přítomen. Poslední temný dar, který zmíním, je telekineze a umožní vám stlačovat různé nepřístupné buttony na dálku, nebo odmrštit krátkodobě indisponovaného nepřítele. K Fury, Berserku a Immolate spotřebujete určité procento nakumulované energie, kterou zobrazuje Rage meter, jsou to dary, jež nemůžete využít jen tak na rozdíl od mlhy, která je ‚zadarmo‘. Pokud máte Rage meter plný, vaše zbraň začne svítit. Boj s nepřáteli není nijak složitý, nabíhají po jednom, když zeslábnou snaží se dostat z vašeho dosahu, ale nejsou nijak vynalézaví.

Vycucnutí Dark Giftu je vizuálně interesantní podívaná.
Vycucnutí Dark Giftu je vizuálně interesantní podívaná.

U bossů platí, že je třeba využívat kombinaci několika různých darů a po pár pokusech obvykle přijdete na to, co nepříteli vadí a co můžete v daném místě využít. Jsou samozřejmě dost tuzí a jak s hrůzou zjistíte, pocházejí z řad upírů. Mezi zrádce patří Marcus, Faustus a Sebastian. Upír Magnus za to nemůže, jemu prostě přeskočilo a jeho likvidace ve vězení bude náročná. Nejtužší protivník však je samotný Sarafan lord, kterého poprvé potkáte při záchraně unesené Umah. Chtěli byste se na něj vrhnout sice hned, ale má Reaver a vy jste po štěněcím způsobu dosti slabí. Umah vás i sebe v posledním okamžiku přenese domů a vy se dozvíte od přátel a spojenců, že vám proti Reaveru nepomůže nic než Nexus Stone, zašantročený pod industriální čtvrtí v tajném zařízení, dodávajícím energii bariérám. Vorador a spol. vás tam samozřejmě vyšlou na průzkum a vy s překvapením zjistíte, že tu vězní Janose Audrona, starého známého okřídleného upíra.

Janos Audron v celé své okřídlené bytosti.
Janos Audron v celé své okřídlené bytosti.

Na cestách vám pomohou i jiní. Čarodějka, osaměle žijící v údolí, prolezlém mnohonohými potvorami a stavitel, vezněný Sarafánem v Eternal Prison. Někteří za cestu dál budou chtít malinkou službičku, jako jistá paní v hradě, kde vězní Umah. Mezi nadnesenými obrazy, znázorňujícími krvavou porážku upírů Sarafánem a jeho opancéřovanými rytíři, kteří sice neříkají ‚Ni‘, ale jsou drsní asi jako tank, jenom s radostí sejmete navoněné princátko a jeho bodyguardy, pak je cesta volná. S Umah zažijete… ne, netěšte se, nebýt jejího hloupého nápadu šlohnout Kainovi Nexus Stone, možná by fungovala dál. On si samozřejmě zcela špatně myslí, že Umah je Sarafánovým špehem. Naneštěstí Umah má ambice a touhu po pomstě silnější než své schopnosti a tak boj s rytíři prohrává a prohrává i Kainovu důvěru (nejen ji, ovšem). Nevím, proč musí být ženské ve hrách přehnaně prsaté (vždyť se s tím nedá běhat a koukat se na to taky nedá), polonahé (fakt kosa, žádnej pancíř) a hloupé (blbý nápad je prostě blbý nápad, obzvlášť po tom, co jste tu trubku už jednou tahali z průseru) a musí jako první umřít (tsss). Hm. Měla na víc, kočka. A ty zelené obludy z Cabaly to samozřejmě přežily.

Netěšte se, z tohohle nic nebude, vlastně jo – pořádnej průser.
Netěšte se, z tohohle nic nebude, vlastně jo – pořádnej průser.

Grafika je zpočátku poněkud strohá, nudná, ale později decentně zelegantní a je specifická pro svět Legacy of Kain svým designem. V rámci staveb ve slumu se jedná o nepříliš členité linie a nemnoho nápadité krabice. Lepší už to je v místech, kde civilové nemají co pohledávat a kde vládne rasa Hyldenů, paláce jsou logicky také o něco honosnější a textury propracované. Vodní plocha se příjemně vlní, okolo lamp poletují mouchy a čtvrť boháčů je plná luxusně oblečených lidí. Udělátka a nástroje jsou trošku v painkillerovském stylu. Jak bych to přiblížila. Takové ušmudlané, industriálně hranaté ale funkční a docela pěkné viz. třebas nákladní vozíky, lidské lodě a kočáry. Hadříky a zbraně nepřátel jsou na svou dobu detailní, postavy ovšem poněkud toporné. Animace jsou takové nekontinuální, trošku trhané a ztuhlé, ale Kain se naopak hýbe pěkně, se zbraněmi to umí a víte taková otočka s dvojitým kopím, nebo švih mečem vypadá moc dobře. A i další hlavní charaktery se pohybují obstojně svižně. Vizuální efekty útoků, ohňů a nočního šerosvitu jsou na dobré úrovni a potěší oko pařmenovo.

Jede, jede mašinka.
Jede, jede mašinka.

Úrovně jsou navržené tak, že nemůžete udělat něco ve špatném pořadí. Nestane se, že byste otevřeli jedny dveře dříve než jiné. Hra vás nutí jít tunelem kupředu a nedá šanci na návrat. Je jednoduchá, nemá žádné spletité odbočky a hlavní děj se odehrává v bojích nebo v hopkání přes různé překážky dál. Složitost překážek se stupňuje množstvím páček, bariér a různého potřebného náčiní, jako je třebas jeřáb na přemisťování balvanů, zdroje energie, které posouváte a tím tak aktivujete, usměrňujete proudění energie, nebo je pod plamenem pece na maso necháte explodovat. Otevírání dveří, vypouštění nádrží s vodou a zvedání mříží, které za vámi nevratně zapadnou je na denním pořádku a herní doba se tak uměle prodlužuje stylem pokus-nestihl-znovu zmáčknou páčku atd. Může to být poněkud frustrující, obzvlášť v místech, kde Kainovi teče do bot, a to teče myslím doslova. Hra se také neobejde bez patche, protože je hnusně nestabilní a to v některých místech dokáže řádně nas*at. S patchem už je to o mnoho lepší! Rozhodně stahujte, i když přípomínat to kovaným pařanům jistě nemusím.

A za mnou jen prach a spoušť… Arrrrgh.
A za mnou jen prach a spoušť… Arrrrgh.

Pokud nejste se světem Legacy of Kain obeznámeni, nezoufejte. Hra má co nabídnout i nově příchozímu, stejně tak, jako starému harcovníkovi. Obsahuje samostatnou kapitolu v dějinách Nosgothu, jejíž nitky se sice táhnou na obě strany (postavy z minulosti a důsledky do budoucna), ale nelpí na starých dílech tolik, abyste to nepochopili. Jde tu jen o jedno (jídlo ani sex to není) – projít zástupem nepřátel k cíli, cestou stlačit několik čudlů a nakonec získat zpět svou hračku Soul Reaver. Od klasických úrovní jako Smugler’s Den, Upper City a Industrial Quarter se dostanete i k těm psychedelickým typu Eternal Prison, The Device či Hylden City. Kosíte-li rádi, sajete-li po nocích krev a máte nervy na páčky a hopkání, pak je BO2 dobrá volba. Obtížnost graduje s množstvím získaných Dark Giftů a nic není střemhlavé, ani nijak zvlášť překvapivé. Kain je klasický arogantní drsný chlapík, co chce všechno hned, jde kupředu přes mrtvoly a cokoliv dělá, dělá hlavně pro sebe i pod rouškou pomoci upadající upíří rase. Jestli vám tohle neva, jděte do toho.