Lednové výhledy z Lovoše 2017

Dnešní zdravotní procházka byla po fyzické stránce docela náročná, ale nebudu čekat, až zase všechno roztaje, navrstvila jsem (ne)dostatečné množství zimních ohadrů a vyrazila jsem nejprve pod kopec, že uvidím jak bude. Inu, každou chvilku bylo jinak. Sněhová vánice se střídala se zimním sluníčkem, tedy nemělo smysl cokoliv hrotit. Někde cestou mě napadlo, že bych se mohla jít podívat aspoň na meditační skálu, no a když už jsem byla na meditační skále, napadlo mě jít se podívat kolem kopce. Nakonec jsem se vyskytla až nahoře.

Kromě mě, tam byl ještě jeden dobrodruh, který přišel z druhé strany. Bylo krásně vidět do dálav, jestliže to z rozmazaných fotek bude poznat. Našla jsem ještě jednu vyhlídku, které jsem si za celá ta léta nevšimla, nebo jsem na ní zapomněla. Je z ní vidět směrem na Boreč a tak.

Sluníčko svými paprsky kreslilo rozličné stíny. Mraky se naháněly a zvěstovaly další přívaly sněhu. Pobyla jsem na vrcholku nějakou dobu, dokud mi omrzající aparát fungoval. Už se stmívalo a osamělý poutník odešel dolů jako první. Zavátá cesta skrývala spoustu kovových odtokových strouh, takže tam jsem si asi tak stopadesátkrát zlámala hnáty cestou tam i nazpátek, většinou mi ujely po kovu pod sněhem, že jsem jim ani nestihla zamávat, nebo jsem dupla přímo do díry. To není jen tak, lozit závějemi na kopec, ale jsem tady a haxny ještě neupadly.

Probrala jsem hromadu fotografií. Jsou takové modro šedo všelijaké, ale ty výhledy stojí za to, a ti co mají megální sklo, nahoře nacvakají krutopřísné obrázky. Bylo fajn. Sníh obaloval kmeny a ležel i na těch nejtenčích větvičkách. Líbilo se mi procházet sněhovými tunely ze stromoví. Na některých úsecích strašily jenom mé vlastní ťápoty. Romantika. Taková krása se tu jen tak nevyskytne a jsem ráda, že jsem se tam vyhrabala.

Doplnila jsem pár obrázků z dalšího dne. Vrchní osvětlovač mířil na Lovoš, takže jsem zašla na Homolku pod Ovčínem, odkud je pěkný výhled jeho směrem. Ani nevím, kolik bylo pod nulou a v tomto prostoru se dost často prohání ledový vítr a ani tentokrát o něj nebylo nouze. Příště už bych si mohla vzít teplejší mikinu a nějaké steampunkové klapky na oči by se také hodily :).

A na závěr foto z krátké procházky okolo kopce. Nebylo vidět moc daleko, ale les se sněhem bylo třeba prošmajdat, dokud to jde.

Sněhánky