Před koncem roku 2019 jsme zavítali do pustiny nedaleko Dřevčic, Čertovou roklí, toho času vykácenou, jsme došli ke mlýnu a vyšplhali jsme k Chudému hrádku, jehož kamenné zdivo se tyčí na skalním ostrohu vysoko nad roklí s mlýnem. Minuli jsme plácek před hradem, který kdysi dávno sloužil jako bojová aréna a vystoupali jsme na rozlehlou louku, ze tří stran sevřenou lesem a hlubokými stržemi.
Na louce stál náš tábor a probíhaly zde větší z bitev. Menší se pak přesouvaly do údolí nebo k nedaleké tvrzi Jiljov. Pokračovali jsme po cestě, nebo alespoň něčem, co ji připomínalo, podél polí až k dalšímu rozcestí, kde se tenkrát vedly učené debaty se skřety, až jsme se dostali k druhé táborové louce, taktéž kryté stromy ze všech stran. Sem kdysi přijel na koni sám král.
Naše pouť pokračovala lesy až ke kapličce, od níž už bylo vidět na blízkou civilizaci. U kapličky svatý otec kázal dobrodruhům, aby nesešli z cesty a neskončili v řadách temných templářů. Na tento výlet mě táhla nostalgie jako prase. Sice nám omrzaly periferie, jakožto každý den v tamních lesích, ale co by člověk pro sebe neudělal. Do videa jsem vecpala pár dávných záběrů.
Video
Foto
