Landart v divočině

Vypravila jsem se do míst, kde dávají lišky dobrou noc, kde vládnou divočáci a kde to člověk víceméně opustil. Chtěla jsem se podívat, jak dopadla díla z landartové akce, která se zde konala před rokem a půl. Landart spočívá v instalaci trojrozměrných děl v terénu, většinou z přírodních materiálů, nebo z materiálů nalezených v okolí a nějak reflektující dané místo. Pojí se zde příroda, umění i historie.

Když jsem procházela zaniklou vesnicí, jejíž obyvatelstvo muselo po druhé světové válce opustit své domovy, nalezla jsem několik instalací a jiné unikly mému oku i hledáčku. I po dlouhé době spousta z nich drží pohromadě. V budově bývalé německé školy stále visí příbory nad stolem z mechu. Když jsem pohlédla otevřenými dveřmi skrze chodbu a okno, spatřila jsem naproti na svahu okenní rám. Nedaleko rámu se na kopci tyčilo kamenné oko přírody, jímž se dívá na civilizaci. Ve správném úhlu se do oka vejde celá škola.

Na několika místech jsou natažené šňůry s prádlem a na nich už zcela vyšisované výtisky dobových fotografií obyvatel i obce. V ruinách rozbombardovaného kostela visí andělská křídla, instalovaná v místě hlavní lodě. Nad bývalými schody ke kostelu stojí kamenný kříž. Těch uměleckých počinů se po celé vesnici nachází hodně. Některé již ohlodal zub času. Mezi autory se objevují jména jako Ondřej Koudelka nebo Andreas Stegemann.

Protože se všechny tyto vesnice nachází mimo civilizaci, bylo tady docela krásně. Ještě krásněji, než třeba v létě, kdy na sebe pořvávají rozliční turisté a odhazují plasty po lesích, takže je slyšíte hodinu předem a máte čas zalézt do temnot. Panovalo ticho, a tak se dalo i bezcílně bloumat a dokumentovat stav věcí, což někdy bývá opravdu challenge. Nebohý fotograf.. akorát se zvyšuje pravděpodobnost setkání se zvířenou, která se jen tak nevyleká a nezvedne se, dokud jí nešlápnete na ocas. Fakt. Rada Otce Fura pro tento post zní: nestůjte na únikové prasečí magistrále a bude to v cajku.

Videozáznam

Landart a urbex