Kybička a květiny

Abych tady moc nezatuhla, vypravila jsem se na procházku po lese. Už dole u pole jsem se zastavila u prvních květin – vlčích máků. Pak jsem se probrodila pralesem, který mezitím, co jsem byla pryč, vznikl na cestě okolo vinice, kde stihl vyrůst nový a zároveň úplně ošklivý plot proti srnkám. U zahrádek jsem se moc nepozastavovala a vplula jsem do lesa.

V lese zpívali ptáci, občas mě urychlil nějaký ten sršeň, letící kolem. Vysápala jsem se přes podpapírákovou magistrálu (fuj) a okolo pěkné a jediné houby široko daleko do sedla mezi Lovošem a Kybičkou. Po krátké pauze jsem se rozhodla pro malou hřebenovku přes klasickou vyhlídkovou skálu, dále k místu s ohništěm a pírkem, kde jsem za pohledu do mléčných dálav, v nichž se téměř dokonale utopil Říp, zchroustala sušenku. Vzduch byl opravdu neprohlédnutelný, ale na kopci nikdo kromě mě nekřepčil, takže mi to vůbec nevadilo.

Rozhodla jsem se, že poputuji po návětrné straně rozeklaných skal a po mechových kobercích až kam to půjde, k poslednímu skalnatému zubu, za nímž čeká už jen sešup dolů. Na několika dalších místech jsou průhledy mezi stromy, z nichž se dá nahlédnout do kraje. Udělala jsem pár dalších snímků, nechala jsem si při tom ohlodat rameno nějakým hmyzem a po další meditační pauze jsem se vypravila na cestu zpět, na níž mi sem tam padlo do oka pár dalších objektů k fotografování.

Video

Foto