Krajina v okolí Opárna

Vzala jsem stativ a foťák vyvenčit do lesa v okolí hradu Opárno. Ačkoliv počasí docela přálo, ledový vítr, který se do naší malé výpravy (přijel totiž Indy a spol.) opíral na louce pod Lovošem, kde jsme se pozastavili cestou, dal tušit, že se na příští dny chystá něco většího.

Něco většího přišlo hned druhý den, a tak jsem jen utřela nos, zastrčila sklíčko do brašny a koukala jak se stromy ohýbají až k zemi a záclony vlají za zavřenými okny.

Ale zpět k sobotě z konce roku. Lozila jsem po lesích a polích. V dáli jsem zahlédla stádo srnek. Po nebi létaly mraky, a tak slunce vykukovalo až když se sklonilo k západu. Mít nějaký filtr nebo kabelové ovládátko, jistě bych si mohla přenastavit korekci expozice, aniž bych si hnula s foťákem. Západ slunce na tmavých a divoce letících mracích vždycky kouzlí barvami, akorát to nejde tak úplně vyfotografovat a je lepší na to koukat RL ve 4D.

Vzpomněli jsme si, že nad vesnicí stojí křížek s letopočtem 1850. Už je to dávno, co jsme se tam podívali. Opadanými trnitými chuchvalci šlahounů se šlo probrodit až k němu a podívat se zblízka. Drobných památek se zde nachází více, akorát jsem je nenavštívila. Chtělo by to volnější odpoledne a více času.

Vzpomněla jsem si na doby, kdy byl Černodolský mlýn jenom zarostlou rozpadající se ruinou, akorát jsme tenkrát neměli dokumentační zařízení a chodili jsme na výlety jen tak (O.O). A nádražní, dnes již neexistující, budova bývala na prodej.

Foto