Kočičí dům

V malém vesnickém domečku, u něhož se rozpadal samohyb i stodola, utichl ruch pravděpodobně před dvaceti či více lety. Střecha se v jedné části zřítila dovnitř a zničila vše, co v místnosti zůstalo, zatímco v té druhé, za zarostlými vchodovými dveřmi, ještě drží silou vůle.

Uvnitř byly ponechány mnohé věci, po zemi se povalují hračky, na okně stojí nočník a v předsíni padá prach na sbírku plechových dóz. Sklenice se sušenými houbami, které majitelé ani nespotřebovali, se za posledních dvacet let nehnula z místa. Na německém kalendáři svítí letopočet 1995.

Obytné místnosti s kanapem, křeslem a obrázkem na zdi, vévodí kamínka, stará trouba a příliš malé umyvadlo. Na stole se ještě v misce povalují haléře a po zemi se válí dětské oblečení, vytahané ze skříně. Uvnitř domku je šero.

Někdo také rozbil sklo v okně, aby kočky, které ovládly celou půdu a přízemí, mohly lézt dovnitř a ven. Ty tu za léta řádění zanechaly velký nepořádek a zdá se, že se sem stále vrací. Je tu příliš málo místa a na půdu se ani nejdu podívat, protože schody jsou pokryté bordelem.

Za pár let to tu pravděpodobně spadne všechno. Nafotila jsem jen pár dokumentárních snímků a upřímně jsem byla ráda, když jsem vypadla ven. Ale i tak to byl zajímavý urbex, protože zde bylo mnoho věcí netknutých a snad to tak zůstane až do úplného konce.

Kočičí dům