Kingdom Come: Deliverance

Po prvních 91 hodinách hraní už mohu směle prohlásit, že se Kingdom Come od studia Warhorse povedl. Jeho vývoj jsem sledovala jen koutkem oka, občas jsem zahlédla Weekly Torch, ale jinak jsem to nechala běžet. Když jsem pak měla možnost si hru vyzkoušet, zakysla jsem u ní na mnoho nocí, podobně jako u Zaklínače. S tím to bylo ale o dost jednodušší, protože jsem ty reálie znala a těšila se na ně, jak malé děcko.

V Kingdom Come mě čekal otevřený svět, postavený na historických událostech i reáliích ze zemí českých. Ke kovářově synovi Jindřichovi jsem si chvíli klestila cestu krásným českým lesem i mezi zdmi starých sídel, na počátku 15. století kypícími každodenním životem tehdejšího člověka. Pomáhala jsem utvářet jeho charakter díky možnostem volby a nakonec jsem s ním projela lán světa, když jsem si konečně mohla dovolit koně, kterýžto byl v té době výsadou převážně šlechty.

Paprsky slunce nad hlavami dvou výtečníků.
Paprsky slunce nad hlavami dvou výtečníků.

Děj Kingdom Come: Deliverance je zasazen do roku 1403 do zmítaného období po smrti Karla IV. Jeho syn Václav není zrovna reprezentativní druh panovníka a zemi se pokouší uzmout Václavův nevlastní bratr, uherský král Zikmund, liška ryšavá. Na pozadí politických událostí vyniká zpočátku bezvýznamný životní příběh kovářova syna, jehož jedinou starostí jsou akorát kámoši v hospodě.

Přes jeho rodnou vísku Skalici se však přežene bouře v podobě žoldácké armády a z jeho života zbydou jen prach a dým. Zde začíná cesta za pomstou, cesta mezi šlechtu i cesta za poznáním sebe sama.

Jindřich se najednou musí postavit zlu, rozplést nitky pletichaření přespolních šlechticů, zároveň se musí postarat o to, aby ho lidé brali a uznávali, protože čím vyšší výřečnost, tím více šancí v rozhovorech. Musí také jíst a mýt se, aby nedělal ostudu v hodovní síni a řešit nejeden zapeklitý úkol, na který ve službách pana Racka Kobyly ve světě narazí.

Komoňstvo.
Komoňstvo.

Zpočátku kovářský synek téměř ani neunese meč. Cesta za vytrénovaným Jindrou je dlouhá, trnitá a hra nic neodpouští. Zbaběle jsem se párkrát stáhla, protože jsem při soubojích dostávala čočku. Soubojový systém hráče nutí své údery promýšlet, zkoušet finty a nebo bezhlavě zdrhat a střílet z luku nazdařbůh. I to není žádná slast, když se Jindříškovi klepou tlapy.

Svět ale není vždy tak vážný a temný, pominu-li fakt, že se v něm masakruje o sto šest. Když už je všeho moc, stačí se posadit ke kostkám a pivu a pokoušet štěstí ve hře. Jindra bude mít možnost zkusit štěstí i v lásce, ale také vůbec nemusí, záleží na rozpoložení hráče.

Interiéry hradu.
Interiéry hradu.

Kromě základních potřeb jako je jídlo a spánek, musí zvládnout i nějakou tu údržbu zbroje a zbraní. Všechny vlastnosti si může vylepšit a odemknout tak různé perky s bonusy. Stát se tedy lučištníkem-bylinkářem nebo šermířem není zase až takový problém, chce to opravdu hodně tréninku a rozmyslu, hlavně když se plíží k táboru se šesti kumány, které má za úkol odlifrovat z kraje, ne nutně v jednom kuse.

Města, vesničky, domy i krajina s hustými lesy jsou lahodou pro oko. Kolikrát jsem se načapala u toho, že prostě jedu na koni lesem a jen zírám, jak slunce září skrze koruny stromů, ptáci zpívají a všude panuje pohoda. Občas jsem narazila i na nějaký skrytý poklad, urbex nebo nehodu.

Večer u táboráku.
Večer u táboráku.

Zde na mě neútočí vše, co se hýbe. Většinou v lese potkávám akorát zvěř, která se rozprchne. Někdy však ve křoví číhají lapkové, pokoušející se mého hrdinu obrat o poslední groš. Naštěstí to dopadá tak, že nakonec oberu já je. Však peníze jsou potřeba na všechno, i když jídlo se dá odignorovat a lze vyžrat lapkům svačinu z kotlíku nebo v hospodě. Je tu alespoň šance, že se mi neskazí v kapsách a neotrávím se.

Lepší výbava stojí spoustu grošů a koně jsou kapitola sama pro sebe. Ti nejlepší stojí opravdu tisíce a naškrábat groše zprvu trochu trvá. Můžu se dát na dráhu zloděje a pobudy, ale při druhém průchodu hrou se mi moc krást nechtělo a tak se tomu zatím nevěnuji. Prodávám věci svlečené z těch, co mě přepadli, dostávám odměny za splněné úkoly.

Úkolů si už nenabírám tolik. Občas se mi stalo, že mi po nějaké době quest failnul, takže takhle jsem strávila na dvoře sázavského kláštera několik reloadů. Hra také někdy nepočítá s jiným průběhem plnění úkolů, takže se občas některé NPC nechce vyjádřit nebo nevím, kde ho mám hledat, ale nakonec jsem se nějak dobrala postupu v příběhu, který je napínavý, vyšperkovaný skvěle napsanými dialogy a někdy i vtipnými situacemi, třeba jako ta s panem Ptáčkem v lázních.

Chrám v Sázavě.
Chrám v Sázavě.

Děj graduje, ale pokud se neženu o překot kupředu a lozím po vedlejších úkolech v okolních vískách, nic se neděje. Všude je co dělat, mohla jsem si třeba zasoutěžit v lukostřelbě nebo tahat kámoše z bryndy. Většina NPC se sama ani neupšoukne a tak s nimi stále rozebírám, co ještě bych pro ně jako mohla udělat. Ne každý je vděčný a nadšený ale nakonec mi stoupá reputace v daném městě natolik, že mě lidé zdaleka zdraví a rádi mě vidí. Sice mi pak hned obratem začnou nadávat, když do mě sami vrazí, ale nemůžu po počítačem řízených postavách chtít všechno, třeba trochu toho slušného chování :D.

Jak už jsem naznačila, graficky je hra prostě nádherná. Jsem hradomilec a podzemlezec, takže mě rozhodně zajímaly stříbrné doly i interiéry hradu Talmberku. Konečně se mohu projít mezi starými zdmi a obdivně zírat na architekturu, dobové vybavení, dobové oděvy a vše nektknuté žádnými fantasy prvky nebo současností. Krásná středověká realistická hra. Dnes chodím po hradech a po skanzenech a představuji si, jak se tehdy žilo a jak vše vypadalo a tady to mám jako na dlani.

Hru doprovází i rozsáhlá encyklopedie, vždy když objevím něco nového nebo se seznámím s novou postavou, zpřístupní se příslušný zápis a já si tak mohu přečíst něco o životě lidí, o významných postavách, o bylinkaření apod. Dalo by se říci, že jde o dějiny hravou formou. Ve škole to do nás tlačili, škoda, že tehdy není dnes, hehe. Dovedla bych si představit, kdyby takhle zpracovali středověkou Prahu nebo pár významných hradů, to by byla paráda. Ve středověké Praze jsem se procházela ve hře Vampire the Masquerade a tak mi ta myšlenka leží v hlavě už pěkných pár let. Vraťme se však k sázavskému klášteru a jeho okolí.

Můj vozový park.
Můj vozový park.

Chtěla bych zmínit ještě jednu zajímavou minihru, kromě lukostřelby nebo vybírání kapes, a tou je alchymie. Vařím lektvary, na jejichž recepisy jsem narazila buď postupně, někdo mě to naučil, nebo jsem si je zakoupila u bylinkářky v lesní chatrči. Alchymie není jen tak. Musím znát přesný postup vaření lektvaru a pokusit se jej dodržet. Některé byliny stačí jen lehce povařit v příslušné kapalině, jiné je třeba nadrtit ale naštěstí je hned při ruce moudrá kniha, v níž si nalistuji příslušnou stránku s postupem, pokud ho již znám.

Určitě se vyplatí vylepšovat všechno, ať už je to boj, alchymie nebo třeba i zlodějské skilly. Ve světě se válí nejedna zamčená truhla. Ale nesmí vás nikdo vidět, jak se do ní vlamujete, to je pak průšvih a zavání vězením.

Úkoly jsou rozmanité a lehce se větví, není to ona nuda ve stylu přines mi devět kůží. Některé z nich jsou opravdu na dlouhé a dlouhé hodiny pátrání, studování spisků a stop a vyslýchání lidí, z nichž mnozí jen tak nepromluví, dokud si nezískám jejich důvěru. Teď při druhém hraní je všechno o dost lehčí. Z některých situací se vykecám snáze. Ale občas mi hra nabídne možnosti, z nichž mi nepřijde logická ani jedna a zeptala bych se úplně jinak, nejlépe tak, aby nikdo nezemřel, protože nejsem sadista… toho perku krvežíznivý apod. si nevšímejte.

Domy za hradbami Ratají.
Domy za hradbami Ratají.

Nakonec jsem se vypracovala na docela slušně vypadajícího týpka v pořádné zbroji, s odolným koněm, u boku velký meč. Lidé mě začali brát vážně a u šlechty jsem si udělala jméno. Dozvěděla jsem se i něco nového sama o sobě a jak jsem původně měla stresy z prvního velkého střetu, vše nakonec proběhlo docela hladce, a tak mi další bitky už ani nepřišly. Sama čekám, co bude dál a docela se těším, jak to celé dopadne.

Hra mi trochu bugovala, obvyklé labutí jezero koně na plotě, zaseklé npc nebo pád do systému je neduh snad každé hry a komu při tom praská žilka, měl by si dát na chvíli oraz. Párkrát jsem chtěla přelomit klávesnici, když se hra stále nahrávala a já už dostávala výprask od emzáků nebo když si mě bez mrknutí oka předávali jako hadru, také jim nikdy nedojde stamina a lepí se na mě až nepříjemně. Podařilo se mi tam i pár bot, jako střelit svého vlastního koně, protože nepřítel na poslední chvíli uhnul, naštěstí jsem měla uloženou pozici těsně před vypuknutím téhle taškařice.

Kdo je Vávra?
Kdo je Vávra?

Hra vás hodně rychle naučí, že do lesa se jde připraven, tedy nosím u sebe nebo u koně dostatečné množství sejvovice a spím také celkem často, ale zase to nelze přehánět. Ze sejvovice se mohu opít, přejíst a spaní též nejde provozovat do nekonečna. Jednou se mi stalo, že mi zmizel několikahodinový postup, i přes všechny ukládací procesy ještě v době, kdy byly vydávány první patche. Pak už se to nestalo nikdy, takže asi dobré.

Čekání na vyspání se je zdlouhavé, to abych si příště rozmyslela, jestli fakt chci. Dále se dost často čeká u načítací obrazovky a to když chci nakoupit a ještě smlouvat a mezitím koukám jak se točí kolečko, tak trochu ztrácím trpělivost, ale jinak se Kingdom hýbe docela svižně. Mám už trochu dřevěnější stroj, ale více času na poladění by hře neuškodilo. Vydavatelé však neustále tlačí na pilu a stresují vývojáře, protože jinak by se asi zbořil svět. Přikládáme takový smrtící význam deadlajnám… a děláme, že jsou věci strašně vážné a přitom to jsou prkotiny, eh.

Shrnuto a podtrženo. Pro příznivce středověku, krásných českých lesů a luk, RPG a kovářských učňů obzvlášť, dobrého příběhu a vážných i vtipných situací, questů i rozhovorů mohu Kingdoma jen doporučit. Hra je to krásná a veškerá hysterie, která ke mně pronikla, aniž bych cokoliv z toho, co se dělo vyhledávala nebo mě to vůbec zajímalo, naprosto zbytečná. Na hře se podílelo mnoho a mnoho šikovných tvůrců, historiků a v neposlední řadě i skladatel úžasné scénické a dobové hudby Jan Valta, takže jim vzdejme hold, pozvědněme své meče a rozprchněmež se všemi směry do českých luhů, hájů a vesniček za dobrodružstvím.

Rataje nad Sázavou: https://en.wikipedia.org/wiki/Rataje_nad_S%C3%A1zavou
Hrad Pirkštejn: http://www.hrady-zriceniny.cz/hrad_pirkstejn.htm
Kingdom Come: https://www.kingdomcomerpg.com/