Josefínské slavnosti v Terezíně 2019

Jako již tradičně (na Bahnech, bitvě v Budyni…) i na Josefínských slavnostech v Terezíně byla zima, fukéř a občas něco ukáplo z nebe. Nenechali jsme se však odradit a na akci jsme se vypravili společně s Indym a Alienem. Josefínské slavnosti se konají každý rok začátkem měsíce října. Připraví se scénář podle historických podkladů, rozkope se bojiště, rozdají hromady střeliva a dostaví se nesčíslně historických klubů od nás i ze zahraničí.

V ulicích pevnosti Terezín v okolí retranchementu 5 a kasáren stojí dobové stánky s řemesly, vojenské tábory z 18. století. Po ulicích pochodují vojenské oddíly. Na malém pódiu probíhají různá představení. Všude se hemží lidé v kostýmech, děti v kostýmech a mezitím vším se najde i pár nedobových stánků s jídlem pro hladového návštěvníka. Zima byla třeskutá a tak jsme si hned zkraje zakoupili medovinu. Chvíli jsme se dívali na vtipné Vojákovy dámské lapálie, siláka Jafara a kata, který se romanticky zve Pavouk a nebere si žádné servítky. S jiskrou v oku vyprávěl o své sbírce –hrač..– mučících nástrojů a nevynechal žádný zajímavý detail.

Po Pavoukově představení jsme vyrazili obhlédnout expozici hasičů a policie a také vojenské tábory v pevnosti. Protože už bylo po poledni, vojáci nelenili a manévrovali na nádvoří kavalíru 6 (bývalé dělostřelecké dílny a laboratoře) i mimo něj. Bubeníci udávali rytmus a stále bylo kam koukat. Fotila jsem všechno a všechny. Méně rozmazané obrázky objevíte v rozsáhlé galerii. Na odpolední bitvu jsme pak vyrazili společně s účinkujícími, protože už se tam začínali pomalu štosovat a bylo potřeba na bojiště odvézt všechna děla.

Bitva se odehrávala na prostranství za kavalírem 4 (budova původně určená pro ubytování vojáků). Jednalo se o obranu pevnosti Svídnice, kterou v roce 1761 dobyla rakouská vojska a držela ji až do temných dní roku 1762, kam se podíváme i my. Vypráví starý rakouský voják, bývalý sapér, kterak tenkrát bránili Svídnici pod velením majora Steinmetze. Do vzduchu létaly hromady zeminy, na zem padala těla vojáků za zvuků výstřelů z děl a křesadlových pušek. Bitva se postupně přelévala ze strany na stranu, takže si každý divák užil dosytosti.

Hlediště se nacházela po obou stranách bojiště. Jedno na zelené střeše bastionu a druhé na svahu naproti. V poli pak byly postaveny palisády, vykopány trychtýře, sapy, a pár děr pro pyrotechniku. Boje asi šesti set vojáků doprovázelo mluvené slovo a tak jsme věděli, jaká je situace.

Kromě odpolední bitvy probíhá i bitva večerní, taktéž páteční večerní program, průvod městem atd. My jsme sem přijeli jen na „skok“, čtyři a půl hodiny jsme se kochali vojáky i bojem. Zima však byla veliká a po dobrém dortíčku jsme se rozhodli, že pro tentokrát nám to stačí. Karty byly plné, foťáky vybité. Dokážu si představit, že večer je to zase o poznání zajímavější a ohníčky více vyniknou. Suprová bitva, klobouk dolů.

Video

Foto