Jindřichův Hradec 2015

První den našich jihočeských výprav, po té, co jsme se ubytovali v domečku z devatenáctého století, se nesl v důkladném průzkumu Jindřichova Hradce. Muž už všude byl, a tak věděl kudy z nudy :-). Nechali jsme samohyb nedaleko nemocnice a vydali se do centra takovou romantickou uličkou a okolo rybníka Vajgar (zeleniště).

Bylo celkem teplo, i když jsem táhla ohadry navíc. Na hradě jsme si vlezli do Černé věže, z níž byl hezký výhled do nedalekého urbexového komplexu nějaké sladovny, kterou však zničil požár. Škoda, že? Z věže jsme se vydali na nádvoří do zahrady s růžovým hudebním pavilonem, do kterého jsem nakoukla skrze okna. Pak jsme se motali po nádvoří a domotali jsme se do malého muzea čs. armády, které bylo pojato ve stylu bunkru.

V muzeu bylo k vidění kromě makety bunkru s osazenou výstrojí a vnitřním vybavením také kulometné hnízdo, celnice, civilní protiletecký kryt, hromady výstroje a výzbroje, plynové masky, přezky i granáty, dobové ležení vojáků, zdravotnické náčiní a spousta zajímavého, pro každého válkaře na pokuk. Osahala jsem si zbraňové systémy, toť se ví. Určitě tam zajděte a mají otevřeno i v pondělí. Tato expozice tvoří jeden celek s čs. opevněním Klášter, které jsem šoupla do samostatného postu.

Dále jsme přešli do velkého muzea v jezuitském semináři, kde jsme mimo Emy Destinnové, světové operní pěvkyně, viděli také unikátní Krýzovy jesličky, měšťanskou lidovou kulturu nebo třeba leteckou bitvu nad Jindřichohradeckem. Povalovali se tu různé kusy šrotu a vybavení (detektoráři mezi námi zaplesali radostí). Každá místnost nabídla určité téma a nedá se říct, že by muzeum bylo nějak přeplácané, nebo únavné projít. Naopak. Co se mi líbilo v sekci Cechy a řemesla byly cechovní pokladny, krásné truhly se složitými zámky.

Dalším cílem byla kromě oběda kostelní věž gotického původu. Byla vyšší než hradní věžka, pěkně na ní fičelo a jsem ráda, že tam nikdo nebyl, protože tam bylo docela těsno, a to víte, my, co se bojíme výšek, míváme docela nahnáno i bez tlačenice.

U jednoho okénka v nejmenované uličce jsme si kupovali točenou zmrzku. Vyčuhuje tam z díry nafukovací žirafa. Tu bych ještě mohla vyhrabat z obrázků. Nedaleko je malý parčík k posezení a okolo vodníka a hradu jsme se vraceli zpět k autu na kopci.

Historické centrum je opravdu krásné a našli jsme si tam i příjemnou hotelovou restauraci, kde jsem záhy objevila, že dělají pořádné a dobré burgry.. mmm..

Jindřichův Hradec