Jaro v lesích

V dubnovém lese bylo krásně. Protože se široko daleko nenachází žádná hlučná civilizace, slyšeli jsme jenom zpěv ptactva. Slunce se k večeru umoudřilo a začalo házet stíny přes údolí. V dálce se nad modrou siluetou hor tyčila rozhledna na Ještědu.

Prošli jsme křížem krážem několik pěkných zákoutí. Navštívili jsme pár sklepení a jednu menší kapličku, zvěstující přítomnost hřbitova, ze kterého ale téměř nic nezůstalo a všimne si ho jen pozorný průzkumník. Večer jsme potkali zajíce a stádo jelenů, neslyšně putujících podél lesa, někteří na nás zvědavě hleděli zatímco přední voj s laněmi pokračoval dál. Srst jim úplně svítila v zapadajícím slunci a byla to nádhera.

Nalézáme pláně i rokle poseté bledulemi, někde dokonce rostou ještě sněženky a z pod listí se nesměle klubou podléšky. U starých ruin občas bývají studny, jen tak ledabyle zaházené starými větvemi – jedna z nejnebezpečnějších pastí. Místo je změněné k nepoznání, a tak jsou studny na kopcích, v hustém roští i v roklích u hromad suti a rozbitého nádobí.

Našlapujeme zlehka a válíme se v bahně, abychom krásu jara zachytili, okolo nás poletují dravci, ve sklepích spí netopýři, v lese pobíhají zajíci a sem tam se z roští ozve zachrochtání. Někdy je fajn jen tak neslyšně pozorovat život okolo a nechat na sebe působit sílu lesa.

Video

Foto