Jak nás chtěli sežrat komáři

Po úštěckém historickém jarmarku jsme zamířili zase po nějaké (dlouhé) době do lesů v bývalém vojenském prostoru. Čirou náhodou jsem s sebou táhla sklíčko a taktéž svítilo slunce, takže jsem místy bloumala po lese, lámala si hnáty na kamenech z domů a zídek a máchala okolo sebe neustále rukama, protože jakmile jsem se pozastavila, abych zmáčkla spoušť, okamžitě si na mě sedlo hejno vyhladovělých komárů.

Při druhé průzkumnické návštěvě už jsem se obalila do shemagu a tuhé maskáčové blůzy, aby na mě ty krvelačné bestie nemohly. V této bývalé vísce se nacházel rybník, do něhož se sbírala dešťová voda. Mnohé podzemní nádrže jsou také plné. Jen ta cisterna v kopci zeje prázdnotou. Rybníček je zničený, hráze rozpadlé a už jen pár trosek naznačuje, co se tu kdysi nacházelo. No a odtud se zvedají mračna hmyzu, která dokáží znepříjemnit pobyt do krajnosti. Na nějaké repelenty rovnou zapomeňte. Co to je, je to jenom omáčka, která jim o to víc chutná.

Takže takhle jsme tam s Indym pobíhali, šermovali okolo sebe rukama, fackovali se, ale podařilo se mi i trochu nafotit večerní lesní atmosféru, prozářenou západem slunce. Obrázky jsou většinou náladově dobarvované, což na různých displejích vypadá různě.

Nu, protože jsme se nacházeli v divokých lesích, čas od času jsme o sobě dali vědět nějakým tím „náá, prase, prase“ nebo „hey, bear“, což s tím šermováním jistě působilo komicky, hlavně když se náhle odnikud vynořil houbař s košíkem, kterého jsme tam opravdu nečekali, ale nikterak nás to nepřekvapilo, protože matrix má velký smysl pro humor a i kdybychom se zašili do toho nejhlubšího hvozdu, na tu nejvyšší skálu, někdo by tam přišel, aby tam řezal dříví, jezdil s traktorem nebo střílel. Fakt. Kolikrát nám svištěla munice okolo hlav. Už jsme to totiž prohlédli a tudíž nás různá setkání nevyvádí z míry. Co si o tom myslí druhá strana, většinou nevíme, ale občas si pokecáme o koníčcích, pokud zrovna neuhýbáme před kulkami.

S večerem vyrazily na špacír srnky, takže nebylo nouze o jejich přítomnost na cestách. Některé to braly s klidem, jiné hystericky skákaly před urbexwagen. Potkala jsem dokonce i nějakou lesní myš, co přebíhala nad jedním sklepem. Na polích nebyla nouze o dravce, co tak většinou posedávají na stejných místech, takže je tam pokaždé vídáme. Čápi už se také vrátili domů do hnízda a všechno bylo v pořádku. Komárům jsme zdrhli.

Lesní slunění