Květina, zbytky podzimu a zapadající slunce.

Jak jsme šli na Paraple

Chodit na Paraple nebo na louku vzrostlým bukovým lesem, to bylo tenkrát super. A v zimě se sjíždělo z nejzazších koutů až dolů k chalupě. Když se k tomu jeden na chvíli vrátí, vždycky odněkud ty zapadlé obrázky vylezou, pak nevěřícně kouká na realitu, kopec mu připadá nějak menší, shání se po korytě potoka a z úžasného lesa zbyly jen obří pařezy, mající v průměru i přes metr. Nebyl čas zajít k růžovému kostelu nebo k rybníku, třeba zase někdy..

Ulice, stoupající do Krušných hor, vypadá pořád stejně neutěšeně. Pár budov vypadá také úplně stejně a situace je tam asi také stále stejná. Jenom nevím, jestli kamiony ještě pořád padají do rybníka, nebo už ten sešup od Cínovce nějak ošéfovali. Pamatuji si, že tam plavaly docela často. Takhle na podzim to na člověka dýchne ponurou atmosférou. Ale protože je zase zhusta větrno, bylo přes kostelní věžičku vidět až do Teplic.

Ze zatuchlých koutů disku jsem vyškrábla galerii z 2013. Někde mezi tím jsme omrzali v lesích ještě raz, to už byla kosa veliká, fičan ledový a korunami jehličnanů prolétávaly chuchvalce mlhy. Většina těch míst nebo budov má pro mě nějaký význam. Za růžovou květinou zapadá slunce, to je ten žlutý puntík a vzadu ještě svítí poslední oranžové listí na podzimních stromech. Louky už víceméně zarostly. Potok vede k nebo od rybníka a lesy v horách jsou prostě klasické hustolesy, které mám ráda.

2013 – 2017

Líbilo se? Chcete více článků s obrázky? Zvažte přímou podporu autorky na Patreonu. Děkuji.