Jak jsme hledali podzim

Dnes panovalo počasí tak akorát na podvlíkačky, fleecové mikiny a funkční bundy, a kdo to neměl navíc, ten klepal kosu. Včera se pročistila obloha po všech těch deštích a dneska vylezlo slunce. Sbalila jsem stativ, narvala ho na bok báglu, který jsem si tentokrát vzala místo pouhé brašny, bo se tam vejde více taktických housek. Popadla foťák a šla s Montgomerym na další pětihodinovou procházku.

Když si myslím, že budu s tím podzimem hned hotová, tak se obvykle pletu, a protože už to znám, je lepší býti připraven se zásobou rychlých i pomalých cukrů. Sem tam už se vybarvují stromy, ale ještě to není takové, aby byl les celičký žlutočervený. Ono to kolikrát jen zhnědne a opadá. Tak uvidíme. Snad se ještě někam vyhrabu.

Vzali jsme to cestou na opačnou stranu (nejsou tam koleje ani točna), protože jsme vyrazili později a já jsem si chtěla užít sluníčka, abych rozhýbala své zmrzlé a zatuhlé periferie. Ty už zase mrznou a tuhnou, protože tu datluji u kompu. Nu což, nastal čas čajů v termosce. Venku bylo fajn a dost chladno, jsem ráda za všechny vrstvy, do kterých jsem se navlékla i za tu čelenku na omrzající mozkovou buňku… děravé rukavice na focení a tak dále :D.

Zpátky jsme to vzali okolo ohradníků a stáda skotu. Všude koblihy. Mohli by tu uspořádat soutěž v tom, kdo dojede po koblize nejdál se skákáním přes elektrické ohradníky, aby to nebylo tak lehké. Hmm, popojedem :).

Když už jsme se dohrabali až na druhou stranu kopce, omrkli jsme stará zapomenutá místa – chatrč chemického Alího a myší boudu, myši tam měli mejdan, na seslích i na stole. Přibyly tam kosti. Opadal nebo byl opadán strop a všude je to řádně zarostlé. Obzvlášť ostnaté šlahouny se zhusta pnou a vytváří tak přírodní bariéru z ostnatého drátu. To bylo pár pidi urbexů. Zkusila jsem zase poslepovat tři různé expozice jedné fotky, aby to nebylo pořád takové temné nebo přepálené. Použila jsem k tomu Zoner, což je celkem fajn software, ale na panoramu raději používám jiný.

Podzimní les a opuštěné chatrče