Ilustrovaná novela Interview with the Vampire: Claudia’s Story (2012) mne zaujala z mnoha důvodů. Především mám ráda knižní předlohu, v níž Louis de Pointe du Lac (čti Luj, Luí) vypráví svůj tragický životní příběh mladému novináři (v první knize dosud nemá jméno*). Jeho počátky vedou do časů indigovníkových plantáží v Louisianě a nerovných společenských poměrů konce 18. století. V té době se z pána plantáže Pointe du Lac stává upír, když jeho bohatství padne do oka charismatickému Lestatovi. Přediva Louisova života se zamotávají do značně temného klubka událostí.
Kniha Interview with the Vampire od Anne Rice poprvé vyšla v roce 1976 a položila základ pro celou upírskou ságu The Vampire Chronicles, spin-offům jako New Tales of the Vampires či Lives of the Mayfair Witches. Poslední kniha se zubatou tématikou vyšla v roce 2018 pod názvem Blood Communion. Překladu se Interview dočkalo až s uvedením úspěšného filmu pod taktovkou režiséra Neila Jordana. Film si však vyžádal některé zásadní změny. Když se na to však podívám takhle zpětně až do devadesátek, mohu říci, že je to to nejlepší, co jsme tenkrát mohli dostat a film si stále drží laťku hodně vysoko. Všechno, co přišlo a ještě přijde po něm… tady nebudu komentovat.
Film má opravdu depresivní atmosféru, podbarvenou skvělými hereckými výkony a úžasným hudebním soundtrackem, jehož autorem je Elliot Goldenthal. I v knize samotné – deprese, pach smrti a zmar čiší z mnoha stránek a ztělesňuje bolest, kterou autorka prožívala a jejíž odraz vložila do duší svých postav – do přecitlivělého a přemýšlivého zelenookého Louise, samolibého Lestata a malé dívenky Claudie, z níž se stal, přičiněním obou zmíněných, tvor noci.
Kreslená novela Claudia’s Story pak převypravuje příběh z jejího úhlu pohledu, nezatíženého lidskostí, z níž si tehdy pětileté děvče ještě nemělo co vzít. Stal se z ní dokonalý predátor a lovec, ze kterého měl Lestat velkou radost.
Kresby a adaptaci vytvořila debutující autorka Ashley Marie Witter. Tváře, šaty, emoce jsou velmi krásně provedené, vše zasazené do období i do prostředí, popsané v knize. Vizáž tří hlavních postav mne nadchla. Děj se plně opírá o knižní předlohu, z níž čerpá situace i dialogy a rozšiřuje je o některé Claudiiny postřehy a pocity. Celý komiks je sépiově zabarven s ušmudlanou texturou starého papíru. V printu pak vynikají krvavé šmouhy nebo plameny, posilující dramatičnost některých scén, jako je ta v jejich domě na Rue Royale ve francouzské čtvrti New Orleansu či v Madeleinině obchodě s panenkami v Paříži.
Ústřední trojice žije v disfunkčním vztahu, který vygraduje a naše hrdiny přenese za velkou louži do Evropy, kde dojde ke konečnému rozuzlení. Podíváme se i do slavného Théâtre des Vampires, vedeného okouzlujícím a manipulativním upírem Armandem, jehož historii lze dohledat v titulech Vampire Armand a Blood and Gold. A oproti filmu, v komiksu opravdu ztělesňuje nevinnost v podobě mladého benátského šlechtice.
Claudiin příběh se četl jedním dechem. Dávala jsem dobrý pozor na všechny nuance, emoce v gestech, tvářích, očích i zapracování děje do starých španělských domů s galeriemi a kovanými zábradlíčky a skrytými zahradami za zdmi, porostlými vistárií. Sněhem pokryté středoevropské vesnice s dřevěnými chaloupkami mě přivábily svou malebností a na závěr mě oslnily honosné kouty Paříže.
Claudia si v průběhu let uvědomí svou nedokonalost a závislost na svých dvou otcích. Následuje silnou touhu najít někoho, kdo by jí vysvětlil původ i důvod toho všeho, protože Lestat pro ni nemá mnoho slov a propast mezi nimi se jen hloubí. Za svým cílem jde přes mrtvoly. Nic jiného jí ani nezbývá, protože je v očích všech jenom malým děvčátkem. Ani jeden z otců plně nechápe, co se v jejich dceři odehrává za drama. Přesto stále zůstávají spolu. Nikdo z nich nedokáže žít bez toho dalšího. Věčnost o samotě je stejně nesnesitelná jako výkyvy nálad světlovlasého krasavce Lestata, a stejně nekonečně ubíjející jako melancholické stavy až příliš lidského upíra Louise.
Ach, Louis, Louis. On je velmi zvláštní. Ve své nekonečné mizérii a bezbřehé touze zalézt mezi své zaprášené knihy a alespoň století z nich nevystrčit nos. Autorka předlohy se k němu později vrací už jen sporadicky a s každou další knihou přináší jen drobné střípky, ze kterých je fanouškovská základna živa do dnešních dní. Vládu nad žezlem vypravěčským totiž v dalších dílech už převzal ambiciózní Lestat, který nikdy nejde pro průšvih kolosálních rozměrů nikterak daleko. Ve druhém životopisném díle (jmenuje se prostě The Vampire Lestat) vnese spoustu světla do Louisova vyprávění a knihu mohu doporučit. Je skvělá.**
Na Nicolase de Lenfenta se nedá zapomenout. A co teprve učenec, historik a cestovatel Marius, jehož paměť sahá až do starých dob římských. Vůbec dějiny a vývoj umění v průběhu tisíciletí jsou další stránky, které mne k dílům vábí, i když nejsou úplně přesné, ale o přepisování historie tady nejde. Anne Rice umí být velice filozofická a též popisná. Některé knihy byly vytištěny tak malým písmem, aby se ty stovky a stovky stránek vůbec vlezly do knihkupectví. Ale to už jsem odbočila za devatero rohů.
Claudiin příběh nepřináší, kromě vizuální stránky, do děje nic nového, přesto je skvěle zpracován a interpretován. I tak bych doporučila prostudovat Interview s upírem a až po té komiks. Po komiksové stránce nemám s čím srovnávat, jelikož se mi pod ruce zrovna nedostávají, budete mi muset věřit, že je to příjemné čtení a postavy jsou opravdu hezké. Velmi temné. Hodnocení bych dala subjektivně to nejvyšší.
Veškeré zmíněné tituly jsou 18+, pro knihomoly s otevřenou myslí, dumající, uvyklé melancholii, temnotě a popisnosti. Pro násilí, tragédii či žhavé scény nechodí Annie daleko. V pozdějších dílech dokáže hrdiny přivést i do vtipných situací a každá kniha je trochu jiná.
Není to pro každého, ale to se dá aplikovat na všechno (což je značně otřepaná fráze, avšak je to tak). V době psaní tohoto článku je komiks ještě stále dostupný na různých webech. Čekala jsem na něj na klasickém onlajnovém knihkupectví, ale když ho nebyli schopni po velmi dlouhé době zajistit, drapla jsem jej z Amazonu a tady je.
Anne Rice
born Howard Allen Frances O’Brien;
October 4, 1941 – December 11, 2021
Rest in Peace
* Daniel Molloy
** některá díla se dočkala českého překladu, ale kromě Interview a Armanda jsem nic jiného v češtině nečetla
