Huíí ťap ťap

Byla jsem si párkrát protáhnout kosti. Lezlo po mně asi deset klíšťat, která jsem různě sklepávala z oblečení a tašky a nemůžu říci, že bych z toho byla nadšená. Nesnáším tyto bestie. Přesto bylo v lese příjemně a pak, když se zatáhla obloha, tak i strašidelně, což se mi moc zamlouvá. Fotopřístrojem jsem odlovila i křídlaté a nožičkaté zvířátko, tak kdo se nebojí, může dál.

Vybrala jsem ostřejší fotografie. Z deseti pavouků byl tento jediný alespoň trochu viditelný a pak už musel spěšně odejít, tak třeba mi ostrá očka vyjdou někdy jindy. Zas bych nechtěla každou procházku trávit s nosem u země.

Snažila jsem se to pojmout trochu zvířátkově, ale jak to tak bývá, buď nespolupracuje fotopřístroj, tvoreček nebo se na pokec zastaví pan Parkinson a nic z toho není. Pučmelouch zapózoval tak, aby vyjádřil svůj názor na celou věc, slepýš vzal nohy na ramena a odvlnil se do husté trávy. Většina zvířátek stihne zavčasu prchnout, slepýšovi se však nejprve nechtělo a málem jsme na něj šlápli. Potřebovala bych ještě několik párů očí, abych sledovala každou píď okolí.

Bylo tam nádherně. Borová vůně, zelená hustá lesní travička, hra světel a stínů pod taktovkou rozzářeného slunce a vyřvávající opeřenci. Někdy se ozvou i datlové a to vám občas zní jako Predátor. Fakt.

Zvěř lesní