Hrádek Košťálov v lednu 2017

V noci mrzlo až praštělo a stromy obalila jinovatka. Odpoledne jsem přemýšlela, jestli se někam vůbec vrtat. Tentokrát, tuším, že letos poprvé, jsem si na netu našla nějakou fungující webkameru a ta zvěstovala mraky nad vrstvou inverze. Takže pro fotografování staříkem nic moc, všechno bude šedé, ale i tak jsem se chtěla projít. Je otázka, jestli ta 14 kilometrová cesta je ještě procházka nebo masochismus.

Záda mě bolela, cestou jsem uvažovala, že zbaběle naskočím na bus, ale nakonec jsem si řekla, že to někde v temným koutě rozcvičím. Šla jsem už klasicky nejprve přes louky k vodníkovi a od něj potom nahoru do lesa, nízké stromy a náletové křoviny postupně vystřídala větší stromiska a les zhoustl. Cestu křižovaly zvířecí stezky, místy docela hustě prošlapané, odhaduji to na stádečka muflonů a jiných větších zvířat. Ve sněhu jsou všechny stopy o dost zajímavější.

Než na stopy jsem více koukala po zelených značkách, které mě měly dovést až ke hrádku. Vyšla jsem z lesní stezky a pokračovala po silničce, kde spíše než auto, potkáte pejskaře. Zrovna šel okolo jeden pěkný hnědý huňatý pes, který vypadal trochu jako medvěd. Cestou dál už jsem nepotkala vůbec nikoho a na hradě samotném také panoval klid. Vyškrábala jsem se stezkou pro kamzíky s udusaným sněhem, takže to byla docela sranda, ale, musím to na něco zaklepat, ani jednou jsem se nenatáhla. Z hradu jsem ofotila již několikrát ofocené zdivo a pár výhledů do mlžných dálav. Tyhlety skládánky, focené z ruky, se slzícím okem u zamlženého hledáčku, jsou docela srandovní.

Cesta na hrad směřuje stále do kopce, takže tam jsem se placatila asi dvě hodiny i s focením. Přišla mi také o dost delší, hlavně na silnici už jsem byla trochu netrpělivá, ale nakonec hrádek vykoukl ze zákruty. Zpět jsem valila mnohem rychleji, protože mi začínal nepříjemně omrzat nos, prostě taková ta divná věc, co moc trčí do mrazu. Krosla jsem to po lesní cestě, tím jsem si zkrátila trasu o jednu silniční zatáčku, ale dá se jít tak i tak. Ve vesnici jsem pak zvolila silničku místo polí. Kromě hezké vlny z nafoukaného sněhu okolo nebylo nic ke zvěčnění a už bylo šero. Příště to vezmu klasicky po polích, jezdí tam méně aut. Dopiju si svou třetí kávu a naházím sem pár dokumentárních obrázků.

Košťálov v lednu 2017