Hrádek Košťálov a sutomský kostelík

Všimla jsem si, že na Košťálov chodívám převážně v zimním období. Jak jen mi chybí ten sníh, ta kosa (v zimě zase budu hučet, kam že se podělo to letní teplíčko). Tentokrát jsme si s Ritterem nablížili do malé vísky Sutom, která se táhne po úbočí kopce, od otlučeného kostela svatého Petra a Pavla až někam dolů k bílé věžičce hradu Skalka. Ze Sutomi je to až na vrchol Košťálu 1,8 km.

Samozřejmě panovalo horko, a tak mi tato trasa pod korunami stromů přišla vhod. Ve vesnici u lesa to tak nevypadá, ale dále v lese je nový asfalt a vede k velkému parkovišti pod hradem. Cesta je však přístupná jen pro cyklisty. Silnička hojně obrůstá bejlím z obou stran a většinou je tu také pusto a prázdno. I během našeho výletu byl klid, na hradě jsme též zevlovali sami a kochali se výhledy do krajiny.

V Sutomi jsem ještě vyběhla k baroknímu kostelu z 18. století, k němuž vedou kamenné schody, toho času zarostlé. První zmínky se datují do 80. let 14. století. Stojí zde i dřevěná zvonice. Tráva okolo zvonice byla naštěstí posekána, takže se tam dalo fotit. Ve vísce je k nalezení i památník padlým obětem ze světových válek a nechybí ani už trochu olysalý dřevěný rozcestník, poblíž něhož se dá zaparkovat.

Povšimla jsem si i pěkné cedulky zastávka na jednom plotě, na němž visely botky, toho času sloužící jako truhlíky pro květiny.

Sutom a Košťálov