Hrad Obřany – Hostýnské vrchy

Probrali jsme mapy a oko nám padlo na trosky hradu Obřany, který je k nalezení v Hostýnských vrších. Že je to jedna z nejvýše položených zřícenin moravských hradů mi při pohledu na vrstevnice sice došlo, ale až při jízdě přes hory a doly se ukázala pravá tvář tohoto místa.

Zapíchli jsme samohyb do bahna a plní elánu se vydali rozbahněnou cestou kamsi do lesů. Teplota stále klesala a při výstupu po červené turistické značce se začala snášet mlha, která halila vrchy kopců a divoce se proháněla v korunách stromů, z nichž opadávaly kusy ledu. Led mě zasáhl celkem dvakrát a ani muž nebyl ušetřen útokům. Ale jinak mi podobné počasí nevadí, fakt. Mlhou zahalený hustoles s troskami mám ráda.

Celé dva kilometry jsme stoupali vzhůru 704 metrů nad moře. Brodili se cestou necestou. Ty se proměnily v potoky. Ze svahů proudily ledové bystřiny, křižované zvířecími stezkami. Minuli jsme studánku, a pak úplně nahoře v mlhách, vichru a zimě potkali další dva šílence se psem. Původně jsem si myslela, že si podobné počasíčko budeme užívat úplně sami, ale ejhle, našli se tací, kteří také neváhali vyrazit na výpravu.

Z hradu Obřany, jehož historie se datuje do čtrnáctého století, zbyla všeho všudy jen jedna děravá zeď se zbytečkem okrouhlé věže. Plošinu pak brázdí zarostlé základy zdí. Vrch je hojně zarostlý dřevinami a tak z něj není nic vidět. Na svazích nás čekaly jen strmé skály. Prošli jsme se tedy po vydupaných cestičkách a hlavní cestou pak sjeli (po bahně) zpátky dolů.

Mlha byla tak hustá, že tu zeď sotva uvidíte. Podle hojných zvířecích stop se dá soudit, že s večerem přicházívají stáda rozličné zvěře. Hrad se nachází v přírodním parku, v němž se vyskytují chráněné druhy rostlin i zvířat a tak doufám, že i vy tam budete vstupovat s respektem k přírodě a že se budete chovat jako zvíře (tiše a obezřetně).

Mlha hustá, že by se dala krájet