Hrad Lukov v únoru 2017

Co nám příroda nezakomponovala do výletu na Cimburk, to nadělila při už tradiční návštěvě hradu Lukov nedaleko Zlína. Celý den svítilo slunce a bylo příjemných pět stupňů nad nulou. Procházky na Lukov jsem si oblíbila a když je možnost, vždycky se tam s Ritterem zastavíme.

Samohyb necháváme u popelnic nad obcí, na maličkém parkovišti před závorou. I tady cestu u lesa a v lese pokrývala vrstva ledu a sněhu. Někteří tak měli problém odsud odjet :). Za to lesníci s náhonem na všechny čtyři vydrandili až ke krmítku. Kromě lesnických jsme potkali také dva koně na procházce.

Nahoře v lese jsme to krosli na cestičku, která se napojuje na trasu okolo hradeb ke skále, po které se mj. i horolezí. Na zemi i na schodištích ležela vrstva ledu, takže jsem měla co dělat, abych se nikde nerozplácla. Hrádek jsem oběhala sama, zatímco věžku na hradbě jsme navštívili společně. Típla jsem pár fotografií, protože Lukov ve sněhu jsem si přála hodně dlouho. Kromě sklepních a věžních expozic, je přístupné vše, a tak je tento cíl vhodný i na zimní courání po lesích.

Cestou zpět jsme odbočili z hlavní cesty a vydali se ke skalní vyhlídce, na které jsem minule fotila zednářské symboly. Tentokrát velkou část skály ještě zakrýval sníh, ale skalní útvary se v lesním porostu pěkně rýsovaly, modelované slunečním svitem. Cesta dál nás vedla až ke starému stromořadí ze stoletých lip na kopečku nad vesnicí, odkud je hezký výhled a k soše sv. Jana Nepomuckého, sousedící s příliš malým parkovištěm. Ale už se párkrát stalo, že jsme tam byli úplně sami.

Video z Lukova

Lukov zasněžený