Hrad Cimburk u Koryčan a židovský hřbitov

Hrad Cimburk u Koryčan ze čtrnáctého století, který je opravován lidmi z občanského sdružení Polypeje, na mě vykoukl nejprve na rionkovém twytru a blogu. Když jsem se pak ponořila do turistické bedny a vyhrabala lejstra z Lukova, našla jsem jeho profilovku na deskách průvodce okolím. Ha!

Chtěla jsem se vyhnout horkému počasí, zatímco muž stihl hrad oňufat o něco dříve. Což se mi nakonec i povedlo. Haha. Už když jsme se přibližovali klikatou uličkou k židovskému hřbitovu, tak se zatáhlo. V klikaté uličce to žilo. Napočítala jsem tři kočky, taková kočičí klikatice. Vedle opuštěného ozelenalého auta stoupají zarostlé kovové schůdky až na hřbitov, odkud je výhled na střechy domečků Koryčan. Na cintoríně zrovna pán sekal trávu, takže náhrobky se na nějakou dobu vynořily z džungle.

Ze hřbitova jsme se přemístili do lesa na parkoviště, odkud jsme šli lesní cestou kamsi dolů k hradu. Při cestě jsem zahlédla nějakou svatyni z hromady šutrů, sklenic s křovíčky, svíčkami a plesnivějícím hadrem s nápisem posádka hradu Koryčany a erbem. Před toaletní věžkou parkovalo jediné vozidlo. A protože bylo pondělí, v hradu byl jen jeden maník a také spousta školáků, kteří se zvedli hned, jakmile začalo pršet.

Následně jsme tedy měli celý hrad pro sebe, co chvíli mi pršelo do objektivu, ale co už. Vyfotila jsem strašidelnou pivnici, průchody, díru ve skále, díry ve hradbách, stany i výstavku archeonálezů. Podívala jsem se, jak hrad vypadal před sto lety a jak ho už opravili.

Všude je ještě spousta lešení, hlavně v paláci, ale schůdky nahoru byly zpřístupněny. Tudy jsme pak prolézali nazpět. Na šíjové hradbě jsem vyrobila tisíc a jeden obrázek, neustále zapínajíc stěrače na čočce. Mám holt takové štěstí. Tak mohli jsme dojít až v úterý, ale to už jsem byla netrpělivá, protože na Cimburku už všichni byli :D a ještě jsme museli vypátrat zednáře na Lukově. Poseděla jsem si na pařezu. Za hradbou jsem zběžně obhlédla ležení, do kterého zhusta pršelo, viděla jsem čertisko na okně v prvním patře paláce, ale neviděla jsem šutrák s erbem pánů z Horky (to znamená, že tam musím ještě někdy jít, mohlo by být i hezky :D).

Cestou zpátky jsem ze sebe vymáčkla aspoň to, že to tam mají na hradě pěkný, protože jsem fakt trouba a ani jsem nepozdravovala od rionka – olol. Každopádně Cimburk je malý sexy hrádek, jde se k němu hustolesem, po cestě se nachází dokonce studánka, ke které jsem na chvíli odběhla udělat pár křivých fotek. Křivost jsem tentokrát na obrázcích nechala zhusta přítomnu, bo by se pak už moc ořízly a chyběly by kusy dveří a zdí.

Cestou ke Koryčanům jsme míjeli zajímavou pivnici, ke které jsem se prodírala trávou vysokou až nad hlavu, abych nahlédla zamřížovaným okénkem cožeto. Vidět však nebylo nic zajímavého. Na sklípek mě upozornil muž, který už také zastavuje a všude vleze :), muheheheh.

Cimburk u Koryčan a cintorín