Hotel duchů

Opuštěný přestavěný dům chátrá pravděpodobně od první poloviny devadesátých let. Nese podobné známky rozpadu jako jiná navštívená místa. Nachází se v celkem klidném místě u lesa. Galerie sestává ze dvou návštěv. Na urbex jsem si odskočila od jiných aktivit a první den jsem ani neměla stativ.

Za to ale krásně svítilo sluníčko a sníh na střeše pomalu tál. Střecha je děravá jako řešeto a uvnitř už propadly stropy a dalo se fotografovat jen z vybetonovaných částí. Na několika snímcích zachycuji stav stropů a podlah.

Interiéry toho už moc nenabízejí. Ve sklepě je k vidění orezlý bojler, modré kachličky na toaletách a rozbité vánoční ozdoby. Na schodištích leží odhozené hračky, které někomu přestaly sloužit, a tak je nechal zmizet v opuštěném domě.

Červené cihly zakrývá zelený závoj mechu a voda, prodírající se útrobami hotelu, bubnuje na hromady suti. Někdy mám pocit, že uvnitř někdo je. Nebylo mi všechno jedno. Z vysílačky se ozývají hlasy a prozrazují mou přítomnost, ale už nemůžu přepnout na jiný kanál, Indy je někde v lese, tak příště.

Když jsem byla uvnitř podruhé, detailněji jsem si prohlédla poházené dokumenty, mnohé z nich obsahovaly data, která byste nechtěli nechat někde ležet. Uvažovala jsem o tom, co přerušilo onen záměr a zabránilo dostavbě domu. I zde se rychle odpočítává čas k totální destrukci. Voda volně proudí skrze stěny a ničí poslední zbytky podlah.

Po domě jsou různě poházené kusy skříněk a zplesnivělé židle, jinak se tu nic dalšího nezachovalo. Odcházím stejnou chodbou, kterou jsem přišla, zanechávám za sebou černé otvory průchodů, kterými ještě včera prosvítalo slunce, ale dnes zde panuje tma a ticho přerušované kapající vodou.

Video

Náš hotel