Holubyho chata a Javořina 2016

Sleduji novinky okolo Holubyho chaty na modré xichtoknize. Vyskytla jsem se poblíž a protože přibývaly čerstvé fotky zasněžené krajiny, prozářené sluncem (ha!), rozhodli jsme se s mužem, že se tam podíváme. Dole to nevypadalo nic moc. Šeď a šeď, nikde ani vločka. Cestou nás však vítaly první omrzlé stromy a houstnoucí mlha. Silnice pomalu mizela pod ledem a sněhem a postupně se začala objevovat zářící modř oblohy kdesi nad námi.

Vyjet až na parkoviště u Holubyho chaty, bylo jako vlézt do jiného světa. Mýtický sníh se stal skutečností, na všem byla větrem ošlehaná námraza a do toho všeho krásně modrá obloha a sluníčko. Vytáhli jsme stativ a vyrazili jsme na kopec. Velká Javořina vás vezme do výšky nad 960 metrů.

Všechna údolí se topila v mléčném moři. Sem tam vykukovala pohoří, jinde se mlha přelévala přes hřebeny a na české straně bylo vidět i kousek lesa. Nádhera. Tak tohle já můžu. Dali jsme si malou hřebenovku, obkroužili vysílač a zmátli všechny operátory.

Potkali jsme i 3 výtečníky, kterým se podařilo velice „šikovně zaparkovat“ typicky „terénním“ vozem (sarkasmy) a jestli nesehnali pomoc, eventuelně docenta Chocholouška, parkují tam dodnes, a můžete být třeba proti, ale dobře jim tak.

Chata však stála nedaleko inkriminovaného místa, její kamenné útroby skrývají restauraci s papouškem, takže je kam zajít rozmrazit nos a třeba mají v nabídce i sněhové řetězy. Jsou tam k vidění i krásné vyřezávané včelí úly, toho času schované pod střechou.

Infocedulky na hřebeni a u památníčků zvěstovaly, že se nacházíme na nejstarším chráněném území na Moravě, s pralesem a vzácnými květinami na lukách. Což by mohlo být zajímavé na jaře či v létě. A pokud to bude možné, ráda bych se tam zase podívala.

O týden a kousek později už sněhu ubylo. Lidí přibylo a na cestě to vypadalo jako na Václaváku. Auta parkovala ve vrstvách a někdo se hrabal až nahoru a kdovíkam. Doufám, že mé taneční kreace na ledě nikdo moc nesledoval, ale nakonec jsem se dostala nahoru i dolů v jednom kuse. Nerada bych tam zůstala do jara. Což mi připomnělo, že po minulém samohybu nahoře zbyly jen hluboké brázdy v místě, kde se tak pěkně zahrabal.

Holubyho chata a Velká Javořina