Fiktivní články pro Eodix 2006

Některé z těchto článků se v různě upravené podobě vyskytly v tištěném občasníku Posel, kterýžto vznikal pod rukama organizátorů během příprav na 9. ročník Eodixu. Čím praštěnější články, tím lépe. A ne, nic na přilepšenou jsem si při jejich psaní nebrala. Už jsme tu holt takoví, což mi ale vůbec nevadí.

Krátce:

Skřetí teroristická skupina, která si říká Dál Šmajdá, obsadila dva zlaté doly na jihozápadě země. Prohlašuje, že bude ve svém programu pokračovat, dokud budou trvat sankce vůči jejich obchodní společnosti, vyvážející zelené bramborové hlízy. Mluvčí krále, Rufus Zazobaný, na to sdělil, že panovník nehodlá ustupovat, protože se ty sračky nedají žrát. Dovolujeme si připomenout, že díky nekontrolovatelnému dovozu levných zelených brambor, přicházejí naši rolníci o zisk i o práci. Podařilo se nám získat svitek z tajných armádních zdrojů:

Kouzelná armádní škatule namalovala tento obrázek.
Kouzelná armádní škatule namalovala tento obrázek.

Pěstoval kousavé prevíty a přišel při tom o nohu. Zdejší rolník, věnující se náročné pěstbě těchto vzácných rostlin, zpozoroval na nebi temný obrys draka (upozornili jsme vás na něj v minulých číslech) a zapomněl při tom omráčit vzrostlý keř kousavého prevíta cepem, který mu jinak dovoluje bezpečné prokypření půdy okolo rostliny, keř rolníka zachytil svými chapadly a přitáhl si jej až ke chřtánu. Rolník si naštěstí zachránil život žhavým popílkem ze zapálené dýmky, která mu vypadla z pusy a popálila rostlině chapadla. Nyní se muž věnuje svým zbývajícím končetinám a se svým nebezpečným koníčkem pro jistotu skoncoval.

Vzrostlý keřík kousavého prevíta.
Vzrostlý keřík kousavého prevíta.

Trolí klan Zlomená noha se při letošní besedě na téma – skřety vařené či pečené urazil, když si Tupá hlava, boss konkurečního klanu Prasklá lebka dovolil navrhnout, že by se skřeti měli smažit a to nejlépe ve vlastní šťávě. Vzniklý konflikt, který se nepodařilo zažehnat se ještě vystupňoval v momentě, kdy někdo navrhl přejít na vegetariánské elfí řízky. Nikdo se k činu nepřiznal a klany se rozešly rozžehrané. Na příští besedu se prý vrátí i se svými armádami.

Na XV. srazu bramborového lidu padlo jednoznačné rozhodnutí: červené brambory ano. Ty nazelenalé, dovážené ze Skřetonie, ne. Dělají se po nich vředy na místech, která již pozbyla slušného jména. Bramboroví letos podají návrh na uzavření smlouvy o omezení dodávek s největším exportérem brambor z vedlejšího království, aby tak předešli nechtěnému dovozu nekvalitních hlíz značky ‚všade is Kina‘, která postoupila práva na svou starou známku ‚š-made in Kina‘ Skřetonii. Náš plátek však změnou jména neošálí a my budeme nakupovat jen ty červené.

Pan Zlomená Motyka z bývalé Potočnice u Skřetí skály vypěstoval dosud největší bramboru v kraji. Vážila tři skřety a v průměru měla asi metr. Pan Motyka nám na náš dotaz, jak tohoto výsledku dosáhl, sdělil, že svůj brambor nechal posvětit zdejším svatým otcem, zasadil během ouplňku a řádně hnojil lesními okurkami, drcenými cepem. A tady je soutěž pro naše čtenáře. Kdo z vás úspěšně vypěstuje největší bramboru, bude za odměnu požehnán na zdejší farnosti a místní hostinský mu bude po celý týden nalévat piva, co hrdlo ráčí. Nesmí se samozřejmě zapomenout podělit o své postupy, a tak by mohl být příští hladomor zažehnán.

Dne třináctého března tohoto roku čtvrtého věku se ve vzdálené Dragonii konal již pětistý ročník klání závodních draků. Letos dorazila novinka a lehce tunění draci disponovali některými vylepšeními, mimo jiné například různobarevnými plivanci zapáleného napalmu, který se jim vytváří v hrdle již v raném dračství. Suveréně to celé vyhrál Dragonis Poupátko s jezdcem Kostějem V. již po dvacáté v řadě. Nekromanti jsou, zdá se, nejvhodnější jezdci. Tento rok se Drakiáda udála bez větších nehod a vzplála jen zdejší putyka ‚U Šarlatového Draka‘. Nikdo nebyl zraněn.

Z dračí perspektivy jsme nahlédli na další problém. Magická zřídla stále vysychají a nikdo neví proč.

Inzeráty a oznámení:

Zveme všechny zapálené technaře na hyper-mega párty. Špičatý ucha jsou zvaný a mohou přivést i své děti. Čeká vás musica pod širým nebem v doprovodu největšího bubeníka v zemi, slavnou Horou Sudů. O půlnoci celá paráda vyvrcholí gigantickým ohňostrojem pod taktovkou pyrotechniků z uskupení Spalte je všechny, vedených skurutem Zhouba Elfů.

Prodám částečně funkční Skřetoprsk, pod kapotou tři skřeti Zn: čtvrtý utekl.

Nabízím lék na vaši depresi, Chichotavý prášek, jen z nejlepších surovin (lechtiví mravenci, jemné husí peří, Šamanův list). Balíček vám bude zaslán netopýří poštou do čtrnácti dnů.

Adresa firmy:
Taškářovy filuty
U Podvodního huňáče 14
Skřetonia

Sháníme hostesky – nejlépe nezadané princezny Zn: dračí slavnost.

Šamanův list – vzácná bylina, rostoucí převážně v hlubokých lesích, kam lidská noha nepáchne, zabydlela se v mokřadech, kde jen málokdy zasvitne slunko. Zdá se, že je skřetomylná, neboť ji vždy skřeti neomylně vyčmuchají a pak se po lesích ozývají jejich nesnesitelné skřeky, které mají pravděpodobně evokovat smích. Jestliže narazíte na skřeta s touto bylinou v ruce, počítejte s menšími obtížemi, jelikož jsou účinky převážně tlumivé a vyvolávají stav psychické bezstarostnosti. Jejich účinek nastupuje okamžitě a účinné látky mohou být vstřebány pouhým dotykem. Šamani jich užívají při rozmluvách s duchy. Rostlina má nápadné světlé listy a na hlavním stonku drobné indigové květy. Šíří kolem sebe nasládlé aroma a jako sušená nepozbývá svých vlastností. Doporučujeme dávkovat obezřetně, již mnohokrát se stalo, že se předávkovaný slabší jedinec uchechtal k smrti.

Cestopisy a reportáže:

Bomba! Při obdělávání brambor odkryta tajemná kniha.

Z okraje kraje vikomtského přišla zajímavá zpráva. Při obdělávání bramborové polnosti světlo světa spatřila neznámým vzdělancem sepsaná kronika. Na místě byl náš redaktor, aby o tomto nálezu podal svědectví: „Musil jsem koňmo až k samotným hranicím vikomství. Slunko už pomalu zalézalo za hřebeny hor a polnosti zdejšího rolnictva překrýval stín majestátních štítů. Po dolině se rozlézal dračí dech a moje kobyla už toho měla dost.. (kráceno).. Sešel jsem do malého důlku a tam to bylo. Rolníci knihu položili na suché palmové listy (asi z dovozu) a já jsem ji uviděl. Ihned mě napadly podivné otázky a hlodaly v mé hlavě. Jaká záhadná civilizace mohla toto dědictví zanechat pod našimi brambory. Písmo, které na mě ze stránek dýchlo (uff, jako když si s tím někdo vytřel…), jasně poukazovalo na to, že šlo o výjimečně nadané učence, kteří dokázali psát osmičkovou velikostí fontu a disponovali znalostmi zdejšího jazyka. Zatím jsem se nesetkal s něčím tak precizně zpracovaným. Dychtivě jsem otáčel list za listem a pročítal už v pěkné tmě pod plamenem pochodní, co nám chtěli autoři sdělit. Některé listy byly již notně prožrané plísní a tak jsem mohl přečíst jen jeden z mála záznamů, který se v celistvosti zachoval. Přepis bude následovat.“

Náš redaktor, slavný Varlošt Košíček, ještě téhož večera přepsal jeden z tajemných příběhů neznámé civilizace a aby uchoval důkaz po případné konfiskaci a likvidaci, jak se u podobných děl stává, vypůjčil si jeden list ze záhadné kroniky, jež by nám mohla osvětlit tajemství našich předků. Nutně zde vyvstávají otázky – kdo byl ten, který rukopis donesl až k nám? Odkud přišel a jaká civilizace jej vyslala? Dohnala ho na cestu nějaká děsivá událost, která se odehrála v dávných dobách neznámo kde? Je oním tajemným jeden z proslulých návštěvníků z hvězd? A co ho přimělo, aby knihu zakopal daleko od nejbližšího hradiště? Ví vůbec někdo, proč jíme brambory? A kde se vzala okurková víra? Ano, i tentokrát se objevuje více otázek než odpovědí a bojím se, že jejich zodpovězení si vyžádá čas mnoha a mnoha generací brambor.

Přepis části vzácného rukopisu, objeveného na severní hranici nejsevernějšího cípu severní oblasti vikomství (dovolil jsem si pár učených poznámek):

(nečitelné, značné poškození)… A tak se to stalo. Přese všechna naše očekávání se ten podivný mužík otočil a odešel do děsivé noci, v níž jste slyšeli pouze kvílivý zvuk již čtyřicátého hurikánu (asi nějaký druh zvířete), který k nám toho roku zavítal (pravděpodobně migrující). Nikdo se neodvážil vylézt ven (zřejmě dravec), aby ho neodnesl (a pěkně velký). Jen jsem své oči spustil z pokroucené postavy mužíka, z něhož byl již vidět pouze špičatý klobouk v kontrastu proti řeřavějícímu kotouči druhého slunce, a shlédl na svůj půllitr, přišly na mě mrákoty. (pravděpodobně skřetihory, kdy ještě nad naší zemí putovaly dvě pochodně, později v době trolí nadvlády jednu z nich údajně tehdejší mocný vládce Trollihuliskreti II. svým kýchnutím sfoukl; převzato z legend Velké Brambory, toho času již čtvrtého vysokého duchovního nově vzkvétající církve)

Probral jsem se až křikem místních obyvatel. Tehdy jsem se zcela dobrovolně přihlásil k jakési výpravě. Další pohled na sud a pak znovu mrákoty. Bylo to strašlivé a já se znovu probudil, tentokráte uprostřed hlubokého lesa a padl na mě děs (usuzuji, že hurikáni žijí v neprobádaných hvozdech a není bezpečné vcházet do jejich teritoria, zdá se, že se nám podařilo objevit jakousi zoologickou příručku, podanou naučnou formou v podobě příběhů, strohá fakta asi tehdy nefrčela).

Koruny vysokých stromů na mě zhlížely ve své velikosti a svou černotou podbarvovaly již tak notně temnou atmosféru. Nevěděl jsem, kam nás stopa zanese. Mí druhové byli v podobné zkroušené náladě a celou noc hlídkovali se zbraněmi v pohotovosti. (budu-li se opírat o skřetihory, museli zde hurikáni žít v hojném počtu) Z obou stran nás svíraly strmé skalnaté svahy, mezi nimiž jsme musili následujícího rána projít až na jejich nejzazší kraj, cestu nám ztěžoval bažinatý terén. Děs nás neopouštěl, celou cestu jsme sušili hubu a čekal nás veskrze nejistý výsledek.

Cesta toho dne konečně začala stoupat, jenže jsme objevili něco, co se nedalo nijak popsat ani zařadit. Na zemi ležely zbraně rozličných tvarů a znaků. Zdálo se, že se tu vysypal vůz s equipmentem od mnoha generací zbrojířů a platnéřů a mezi nimi jako děsivé memento ležely půllitry, některé zničené a některé zcela nové, všechny popsané neznámými jmény. (zdá se, že jde o fetiš, hurikáni museli být opravdu nebezpeční). Pro pořádek zde uvedu, v případě, že bychom selhali, některá z nich: Kostitřas I., Aethel Greenleaf, Troll Kladivoun, Kukluxklan IV., Krejčí ze Sešel a Mikolash von Tukannen III. Nechápeme, co to má znamenat. Nikde nejsou známky boje a přesto zde leží zbroj. Nikde nejsou žádné pozůstatky, jen ty půllitry trčí z trávy jako vyviklané náhrobky na neudržovaném hřbitově. Musím přestat. Ta žízeň! (zřejmě jim hurikáni zabránili v přístupu k pitné vodě)

Viděli jsme ho! Stál tam, na své hoře, krvavě rudé slunce za zády. Stál na pyramidě sudů, k našemu výsměchu. (zvláštní, nedokáži si tento sběratelský jev vysvětlit) Někteří z nás prchli v té hrůze do lesů a už jsme je neviděli. Sami jsme neměli odvahy a žízeň narůstala, padlo na nás šílenství a další události vzpomínám jen útržkovitě. Dopisuje mi propiska, klepe se mi ruka. To děsivé monstrum se svým prokletím, které šíří vzduchem jako nemoc (zdá se, že se jedná o nějaký druh viru, který se přenáší z hurikána na člověka) se jen a jen směje, ví o nás. Ztratili se další z nás, mě přímo před očima, na útěku jsem zakopl, další půllitry, nevím, kde se tu vzaly…

Tady autor zoologické příručky náhle končí s přepisem. Zdá se, že příběh nemá pokračování a že je hlavně varováním pro zlobivé děti. Neměly by chodit ven, když kolem obchází prazvláštní tvor zvaný hurikán. Autor se zde zmínil, že zápis byl nalezen v temné rokli a že je to pouze jeho přepis, dále se zmiňuje, že podobné příběhy a narážky na hurikány a sudy přicházejí z různých koutů světa. Jestli jde však skutečně o hurikány ale nikde nepotvrzuje a tak se mohu pouze domnívat o existenci tohoto tvora. Snažil jsem se vám podat ucelený pohled. Co však tvůrce poučného příběhu mínil oním podivným mužíkem? To se mi zjistit nepodařilo.

Varlošt Košíček

Kde se udá něco zajímavého, tam nesmí chybět náš vážený kolega Varlošt. Naposledy jste se díky němu měli tu čest seznámit s tajemnou knihou, nalezenou na hranicích země. Dovolujeme si sepsat nějaká moudra o jeho práci a životě. Do naší drahé domoviny přišel, když mu bylo devět. Elfové ho našli v jedné zdevastované vísce, kterou zcela jednoznačně navštívili Rudovlasí. Protože jeho setkání s démony bylo tak intenzivní, rozhodl se tajemným a nebezpečným bytostem zasvětit život. Cokoliv, co by se mohlo dotýkat minulosti a zapomenutých věd, ho fascinovalo a dostalo do mnoha nebezpečenství. Setkání s kousavými prevíty, yettym a krvavými elfy jsou jen některá z nich. Odhaluje šílené skutečnosti a zabývá se věcmi nevšedními.

Mezi jeho stěžejní svitky patří například Postmoderní psychologie skřeta, Lykantropie – jak čelit pandemii, Pojednání o bezpečnostních zásadách při práci se vzácnými bylinami a Rukověť Rudovlasého. Publikuje jak v našem plátku tak i zahraničních periodikách a jest mezinárodně uznávaným skřetologem.

Hurikáni: Varloštova informační směska

Na své výpravě po tajemných pergamenech jsem narazil na zajímavou poznámku. Týkala se jakýchsi hurikánů a já si dovolím na toto téma trochu zapolemizovat. Protože se ukázalo, že dokážou být velice nebezpeční, neměli by být zapomenuti, kdyby se náhodou přišli připomenout. Pamatujme na rozsláhlou migraci Rudovlasých, za nimiž zůstala jen spoušť a kolísání magické energie.

Poprvé jsem našel zmínku v knize, která byla roky ztracena. Zaměřme se na informace, jež jsou z textu zřejmé. Hurikán, zjevně vysoký tvor, přicházívá se setměním. Je tak strašlivý, že jenom pohled na něj vás pošle do mdlob. Pravděpodobně disponuje nějakým druhem magie, která má omračující účinky. Pakliže by se nám podařilo jednoho z nich odchytit, mohli bychom tuto magickou schopnost extrahovat a využít ve zbrojním průmyslu.

Žijí v těch nejhlubších bažinatých hvozdech, kam se noha standardního typu humanoida bojí vkročit. Vyznačuje se jistým druhem fetišismu. Můžeme u něho najít sbírku sudů a jiného harampádí, jejichž účel je nejasný. Čas od času jej cosi donutí vyjít mezi lidi. Tato hrozba by neměla zůstat bez odezvy.

Při příští expedici bychom měli počítat s elitními elfími snajpry, kteří se obejdou i bez noktovizoru a vesměs potřebují málo údržby. Předsunutá hlídka bude čítat nějaké ty jeskynní trolly, jejichž síly se zalekne i podprůměrně inteligentní nepřítel. Studovat hurikány v terénu se dosud nikomu nepodařilo. Vzhledem k neustálým konfliktům na to ani nebyl čas. Snad mi osud dopřeje rozlousknutí této záhady a já vám budu moci přinést další informace.

Časy pradávné, dávné a současné:

Nicota – Skřetihory (až do otevření brány temnoty) – Velká okurková revoluce – Druhá doba temna – Velká bramborová revoluce – Nejisté časy (současnost).

  1. Nicota – čas před dějinami do doby, kdy začala vznikat první písma.
  2. Skřetihory – země byla ovládána tehdejším cechem mágů, kteří pořádali složité rituály, jednalo se o velmi úzký kruh lidí s nepředstavitelnou mocí, mysleli si, že ji mohou svázat a ve své pýše otevřeli bránu do světa démonů, rituál se jim vymkl z rukou a již nedokázali příliv démonů zastavit a už vůbec ne ovládnout, lidstvo bylo téměř rozprášeno, města zničena a nejvyšší a nejimpozantnější křišťálová věž mágů zničena. Co neovládli démoni, to měli v područí skřeti, zatímco lidé utvořili spojenectví s elfy a znovu pomalu a jistě vybudovali svá království. Vysoká učenost starých mágů upadala v zapomnění a k moci se dostávala negramotná spodina. Nastala Velká okurková revoluce.
  3. Velká okurková revoluce – lidstvo se společně s elfy úspěšně pokusilo převzít kontrolu nad mnoha zeměmi a najednou to byli skřeti, kdo byl na pokraji vyhubení. Velký úspěch lidi zaslepil a ve své namyšlenosti opustili ochranitelskou alianci s elfy. Od tohoto času se elfové lidí straní a málo jich přichází do sídel lidských. Bez ochranné magie elfů ale brzy začali posilovat svůj vliv démoni. Jedna z jejich ras – Rudovlasí – měla za úkol nenápadně infiltrovat veškeré lidské báze a destabilizovat je zevnitř. A to se naneštěstí povedlo. Nastala:
  4. Druhá doba temna. Nic nebylo jisté a nikdo nikomu nevěřil. Dlouho se hledal způsob jak s Rudovlasými zatočit až se nakonec našel. Zbraně byly překovány tajemným kovářem, magická moc lidí začala vzrůstat a Rudovlasí byli po dlouhých bojích poraženi. Na okurkovou víru se zapomnělo a nastala:
  5. Velká bramborová revoluce – která pozvedla světlou víru, avšak i v těchto časech se objevují zlé artefakty a zlé síly, toužící po ovládnutí celé země. Aktivita démonů, zdá se ustala, ale ozývají se hlasy, že jde jen o ticho před velkou bouří. Některé náznaky tyto domněnky potvrzují, ale abychom nešířili zbytečné dezinformace vedoucí k panice, nebudeme je zde zveřejňovat. Nyní se ocitáme ve velmi:
  6. Nejistých časech a jen Brambor ví, kam naše cesty povedou.
Časová osa.
Časová osa.

Příběh z prastarých kronik (něco z pivního questu):

Kdysi za časů dávných, v zemi daleké piva přestalo téci. Strašlivé prokletí stihlo celu zemi a obyvatelé sušili tlamu. Tušili, že daleko v lesích na hoře kamenné sídlí zlo děsivé. Ohyzdný, křivý mužík, skřet s mocí tak ohromnou, že meč proti němu ani z titanu neobstojí. Jeho záškodnictví již mnoho věků známo bylo a tak se nejchrabřejší mužové vydali na strastiplnou cestu – bez piva.

Každou noc, kterou na trati tráviti museli, celu nočními můrami děsiti byli. A čím blíže se k onomu pramenu zlému přibližovali, tím větší žízeň a poblouznění na ně padalo. Po cestě strastiplné nacházeli prázdné, časem zašlé půllitry, nesoucí neznámá a vznešená jména, uvědomili si, že nejsou prvními, kteří se oním směrem do srabu vydali.

Přemýšleli, pakliže jim vidiny plných korbelů dovolily a vymyslili toto: skřet je zlý, leží tu zbraně a brnění, vše netknuté, tedy neměli možnost toho kreténa zrubat. Zatímco si sedí na své Hoře Sudů, na té kopě trofejí, všici kolem se v půllitry mění jako výsměch jejich trmácení. Napadlo je však, že skřet hospody v oblibě má, protože vždy sesílal své kletby v nich – potom, co ho něco málem poslalo do vrtule – tu naředěné pivo – tu pomalý hospodský.

Však jali se vymysliti oslavnú píseň na mok nejskvělejší a pakliže zbraněmi nic nezmohou, snad slovo obměkčí tvrdé srdce jejich trapitele. Vyslali tedy údernou jednotku elitních pěvců, kteří vtrhli na skřetovo sídlo a dříve, než stačil zařvat ‚vy zas*aný teroristi‘ omámili skřeta písní tak úžasnou… ano o pivu tam zpívali a divadlo u toho zahráli, že jim skřet, zcela zpitomnělý daroval nejen svou starou horu, ale i mocný artefakt, který měl prokletí zvrátit…

A co bylo dál už se nevypráví, neb měli všichni od této chvíle huby v lihu a neměl kdo za střízliva celý příběh sepsat.

Skřeti vrací úder:

Konkurenční plátek chce bitvu, bude mít válku! (převzato z týdeníku Rezavá čepel)

Týdeník Rezavá čepel si dovoluje naše slavné noviny zcela bezostyšně napadat a urážet. No přečtěte si to sami: „…zas jednou se Varlošt Parlošt vyznamenal. Si představte, že v tom jejich usmoleném škváru píšou o tajemných hurikánech. No to je vážně magor. Že prý děsivá a strašlivá monstra. Pche. A ten bulvární plátek mu to samozřejmě otiskl, jak taky jinak. Jsou spolu jedna ruka… useknutá by jim slušela víc. Furt na nás jen sypou tu svou elfí poetiku a když se někde něco po*ere, hoděj to na nás.

My skřeti jsme vodjakživa slušnej národ, se špičatýma uchama se nepřítelíčkujeme, leda, když je hlad… něco přece jíst musíme. Stejně jim de jen vo ty jejich kytičky. Nám všem je jasný, že život je vo moci, žrádle a teplým pelechu. Tak aby bylo jasno, ti vaši nesmyslové jsou ve skutečnosti úplně normální odrůda nás – skřetů. Chudáci naši příbuzní se před váma musej schovávat ve smrdutý bažině. Náš prapraprapředek se totiž menoval Hoo-Rikkan a byl to setsakramentsky mocnej válečník, šéf nás všech. Pěkně to všem nandal, dokavaď si ty traplové s kouzelnýma hůlkama na něj nepozvali démony z jiný dimenze. Holt jsme ho v tom museli nechat, páč s démonama nejni špás.

To se takle jednou večír ti nabušení kouzlomrskové sešli na jedný zelený louce – fuj, celá smradlavá od toho barevnýho mámení. Začali tam poskakovat a hulákat na celý lesy nějaká zaříkadla. Když se vodevřela ta brána, půlku jich sežehla a ti ostatní se rozutekli podělaní strachy. Smetlo to nejen naše, co nestihli vyklidit pole včas, ale i je, s čímž zřejmě nepočítali. Démoni zaplavili celou zemi, všecko živý zlikvidovali a k černýmu nebi stoupal ještě černější dým z hořících měst. My jsme zdrhli, to se ví, nejsme blbí.

My jsme na svůj národ hrdí a není vod vás hezký, že znevažujete jeho historii a vymejšlíte si voloviny. Hurikáni jsou náš vynález a budem se soudit třeba až u Velkýho šéfa Neurona…“

Na to snad ani nemá význam reagovat. Ze zahraničí nám chodí i méně nenávistné reakce, upozorňující na nedostatky Varloštova naprosto úžasného díla. My s článkem Rezavé čepele nesouhlasíme a stojíme si za svým názorem. Někdo si dovolil poznamenat, že hurikán je jen nějaký vítr. Takhle znevažovat náš seriózní výzkum! Co je nám po tom, jaké problémy mají za hranicemi s trávením. My, jedině my máme pravdu. Varlošt nyní vydává o hurikánech celou publikaci, bude se jmenovat Já, mé druhé já a mí malí hurikáni – cesta tam a zase nazpátek s občasnými zastávkami v hospodách.

Skřetí pochod

Od Krákory – sepsal exkluzivně pro Rezavou čepel.

my skřeti jdem
a všecky zabijem
my skřeti jdem
až se třese zem

sekery, štíty, meče
krev z tebe už teče
roje, šiky, legie
nepřítel se zeblije

obsadíme pily, důl
kdo nezdrhne, tak je vůl
klepe se i megadrak
dostane od nás na frak

a už skřeti jdou
všecko rozbijou
země vaše už je naše
a z vás zbude jenom kaše

obsazen tu hrad, tu město
nepřítel se snaží přesto
vyženem vás z kobek
budete mít bobek

ohnivý dárek vám dáme
přes hradbu ho posíláme
všechno lehne popelem
zbude tu jen holá zem

my skřeti jdem
a všecky zabijem
my skřeti jdem
až se třese zem