„Represivní“ pohled na ultimátní řádění v světě Eodix zvaném, odehrávajícím se v temném hvozdu v datu od 31.7. do 5.8. 2007. Zpráva sepsaná při svitu černých svic a za hřmotu toho „železa“, léta páně 2007, dne třetího od skončení hry pekelné tedy… ehm 7. srpna.. chápete to někdo? Já ne. Hopskoč si zlomil všecky haxny a tak možná donese zprávu tomu klanu internetů mnohem později, než by se autorce líbilo.
Záznam z Eodixu 2007 – 3 dílný
Z nalezených dokumentů a písemností:
Ze svých nakalených poznámek z larpu jsem se dozvěděla, že jsem na akci přijela vlastně úplně na poslední chvíli – v úterý večer. Z dalších stránek na mne dýchl chlad jakéhosi okénka, bo jsou nějak prázdné, takže hezky popořadě:
93,6 GB, widescreen, 480 minut, vymazat blbosti z disku (200 GB nepotřebných sraczek k erasu se vždycky nějak dá dohromady)… pardon, prý špatná stránka. Takže hezky popořadě od začátku. Můj osobní začátek se vyznačuje stavěním stanu za pomoci všech dostupných volných rukou – kuju. Glain má proslov o meditačních čtverečcích menších a meditačních čtvercích velkých (hajzlíky, pro ty, co neznají čtverce je tu ještě ovál) Namol, který už je namol, představuje příchozí dobrodruhy. Však! Věz, poutníče, že život, kolující v jejich žilách, nebude mít dlouhého trvání, neboť se na scénu přiřítí Ultimátní příšera a všecky přítomné hned zkraje zabije. A tady bychom mohli larpa skončit a jít kalit, jenže to my nechceme. Všici jsou najednou nemrtví, o čemž se Orp přesvědčí na vlastní hlavu, když se Bača rozmáchne hovadem a omylem ho sejme – Orp to přežil. Kdysi byla vytvořena Propast a teď sem z ní proudí zlo. Jsou frakce, které si ji přejí uzavřít, a jiní, kteří touží po opaku. Kdesi v dáli se otvírá jednosměrný portál a jím prochází královský vyslanec Všudekromhere (pro pořádek mu budeme říkat Ziki) – p.s. nevím jaxe to píše. Alchymista, který byl prostě všude krom here a dojde mu, že ho král poslal do pěkného srabu, jak jinak. Dohadují se, jestli se mu dá věřit. Na mejdan si ještě skákne žabák, který ledabylým hláskem pozve bandu dobrodruhů na audienci ke Hvozdu.
Hvozd trpí schizofrenií a dává dobrodruhům znát, kamže všichni patří, když si neustále pro sebe zpívá ‚kdooo jé hvóózd ať třikrát zatleská….‘ Po nějakém tom dohadování se dozvíme, že má problémy se skřety a tou Rudou potvorou a také to, že se nám bude starat o životy-neživoty dobrodruhů, budou-li věrně sloužit a plnit jeho rozmarné úkoly. Následujícího poledne přichází do vesnice obchodník a požaduje kuchařku. Donutí tak dobrodruhy zvednout své zadnice z hospody od kríglů a ti se vydají pátrat po nějaké té knihovně. Tu zrovna plení skřeti. Když jsou skřeti pobiti, vyplení ji dobrodruzi a vrací se i s knihami zpět do hospody. Mají kuchařku a nad otevřenými kamny se dohadují s obchodníkem na její ceně. V knihovně se najde i mrtě jiných svitků.
Do vesnice přichází slíbený vyslanec hvozdu Kuna, Fridrich Kuna, přátelé. A protože si Hvozd zrovna zpíval svou mantru a tleskal při tom svými větvemi, když mu svěřoval úkol, má Kuna poněkud rozpláclou hlavu. Hvozd má v merku skřetího šamana a grupu skřetů, kterou skřetí šaman neustále posiluje svou mocí. Přeje si, aby dobrodruzi našli způsob jak infiltrovat skřetí bázi a vykoumali vše, co mají skřeti v plánu. Přeměna ve skřety probíhá podle scénáře a grupa rozzuřených a nekontrolovatelných špindírů se vydá nenápadně se vmísit mezi ostatní. Představte si takových deset ohavných, smrdutých potvor, které se nenápadně vmísí do vaší pětičlenné elitní jednotky totálních povalečů. Jak nenápadné to může být, nejste-li odkojeni skřetím mlíkem. Ale takový skřet, napojený skřetím mlíkem ztrácí pozornost jak nad řadami vlastních lidí tak i nad svou mordou a prozradí kde co. Nejen plán obsadit pilu, stavět pevnost ale i to, že vybije vesnici támhle za kopcem, plnou voňavých lidských a elfích zadnic, které se utírají toaletním papírem a myjí se v potoce – fuj.
Skřeti také povídají něco o posilách, jenž mají zmermomocnit pilu. Nežli se ale dostane na další slova, jsou původní skřeti pobiti a z metru zastřeleného náčelníka již nelze nic dostat – smůla. Naši přeměnění dobrodruzi vyrážejí hledat pilu. Netuším, proč tu někdo chce hledat mlynáře. Najdou tu jen pilaře, který, nerozuměje řeči nemrtvých, s hrůzou v očích prchá a na útěku je napaden divokým vrrkem Kačenkou. A protože bylo CP zabito, zase jsme se nic nedozvěděli. A tak se čeká na slíbené posily. Každý si našel nějaké to místečko k hidnutí: Namol usnul v ostružiní pod keříkem, Ziki si našel hnízdo na střeše pily a Bača s Orpem vyrazili na houby do nedalekého lesíku. Posily dorazily ze dvou směrů, ale to jim nepomohlo, bo byly pobity ospalým Namolem a družinou dobrodruhů. Řady jejich však velmi prořídly. Orp s Bačou se samozřejmě vrátil ze schovávačky na houbách trošku později, než by bylo milé jejich spolubojovníkům, jež trávili chvíli v kómatu.
Další vyslanec Hvozdu je dvouhlavý obr, jehož já neustále shazuje to druhé já. Když přicházejí alchymisté a mnich, nachází se obr zrovna na záchodě. Rozpráví s dobrodruhy o jejich činech a neustále se vrací ke své druhé hlavě a druhé ruce, která má na práci vždycky ty horší věci. Cílem další akce se má stát skřetí šaman. Za dobře odvedenou práci získávají svitek s popisem ingrediencí a věciček, jež jsou třeba k rituálu otevření portálu do říše tetičky Smrti. Vyhrají-li na kolbišti v její říši své životy, mohou se navrátit do říše živých. A k tomu je vyjma lepidla z medu a smůly, astrálního klíče ze tří částí a magických svící pět, jež otevřou jim jiný svět potřeba i kniha portálů, která se nachází kdovíkde.
Mezitím se ve vesnici vyloupne záhadná postavička, stavitel fortifikačních objektů se zvoucí. Slibuje tvrdý postih ze strany úřadů za nedodržení stavitelských norem, a protože je současně i hygienikem, velkým obloukem se vyhýbá kuchyni – tomu semeništi nemocí a vyráží zkritizovat ‚ovály‘. Tam je ale napaden skřety a unesen do hloubi hvozdu. Je načase začít řešit portálové lepidlo a portálovou knihu. Med je vybojován na strmé skále u studánky, kterou stráží medvěd, a protože je to nemagická bytost, nerozumí snaze dobrodruhů s ním vyjednávat a napadá alchymistku. Cestou se sbírá ještě nějaká smůla a usmažení skřeti cákají z potoka na dobrodruhy pěkně za jedna. Ostatní chytili skřeta. Tento skřet je podroben děsivému mučení Zlatovláskou a třiceticentimetrovým kůlem. Nikdo mu nerozumí a tak je na kouzelnici Selenu sesláno kouzlo, jež jí umožní se skřetem jednat. Ve výsledku je přesvědčen a slibuje, že zavede dobrodruhy k pevnosti za šamanem.
Na cestu k pevnosti je třeba velká příprava a tak, zatímco alchymistka vyrábí svatý hand granát, Ziki se dohaduje s Namolem, cože bude třeba. Postavíme tři katapulty, pět balist a sedmnáct žebříků, přičemž po každém z nich poleze přesně půl člověka. Padá tu ještě návrh na hovnostřík, válečný stroj z dávných časů, ale skřeti smrad a špínu rádi, a tak se nepředpokládá příliš velký úspěch. Ano, skončilo se u nepříliš nákladného beranidla.
Skřet se všemožně snaží uniknout, až nakonec skončí přivázán ke stromu. Bitva v pevnosti je krutá a nemilosrdná. Šaman je zabit a jeho hlava odnesena. Na místě se najde portál. Chyceného skřeta kouzelnice, tuněná rumem, nechá vykastrovat šípem. V kraji se objevil potulný nomád a šamanova hračka, oba jsou rádi, že zlo bylo zažehnáno. To se vám po boji vždycky vyrojí tolik NPC, a jak jsou těm skřetům podobní…
V noci k večeru přichází další posel hvozdu Hopskoč. Čtyřnohá potvora, která si s radostí dá pívo v místní putyce. Vyzvedne si hlavu šamana a jako protislužbu hrdinům jim předá zprávu od hvozdu, v níž se dozvědí o dalším postupu do říše tetičky Smrti. Hopskoč se na cestě zpět k Hvozdu přerazí a slítne. Zoufá si, že ho Hvozd nechá utratit a že raději prchne pryč. Následujícího rána se dostaví další posel. Tentokráte je to člověk a přijel koňmo. Nežli se však dostává k jádru, usíná a usíná. Potřebují tři věci, mluví o dvou a dal jim klíč. Ještě jedna věc však zbývá k vyřízení a to ta, že pokud chtějí do říše Smrti, bude třeba daru, kterého dostanou darem od mocné bytosti, velké zlé mocné silné bytosti, může být i malá hodná, ale věc musí dostat darem. Usínající posel je vyšle směrem ke skále proti proudu potoka, na níž na dobrodruhy bude čekat jedno temné arogantní překvapení. Ale ještě nežli se tam vypraví, přiběhne do vesnice týpek v růžové sukýnce a košili s jakýmsi udělátkem ve tvaru luku – láskometem. Je to Amor a rozhodne se šířit lásku a dávat dohromady netradiční páry. Ve chvíli, kdy však přijde blíže, dobrodruzi v sobě naleznou dosud nevídané fyzické schopnosti a prchají rychlostí blesku. Růžová všechny děsí. A že nevíte, milí bratříčci proč? Nakonec sezdá Aronona se svým kamenným amuletem, Deuska s kuřetem, Gartha nejprve s Orpem, později s popelnicí, která po něm tak často pošilhávala a hospodská zmizí na dlouhé minuty v lese spolu s mnichem Matějem. Jenže stav válečný nakonec Amorovi spíše způsobí depresi. Nejenže nemůže poletovat na obláčku a musí chodit pěšky, ale láska jako by se ze zdejších končin vytratila, už ani nemá chuť zpívat a hrát a jde se nalévat pívem.
Nyní nadchází chvíle, kdy je třeba se vypravit za onou silnou bytostí. Je to Padlý anděl, týpek v černých hadrech, s mnoha páry křídel a s hovadem v rukou. Anděl požaduje vyhaslou hlavu eledementála, aby ji mohl pokradmu využít do svého ničícího stroje. Jenže dementní prskavka není k sehnání. Ve vypálené chaloupce je k nalezení pouze skřítek Chlup, eledementálův přítel, který ho u sebe ubytoval, bo je nemocný. Eledementál je dementní a nemůže se vrátit zpět do své sféry, neboť si nevzpomíná jak to udělat. Skříteček místo jeho pobytu nechce vyzradit. Domnívá se, že mu dobrodruzi chtějí ublížit a o Hvozdu prohlásí, že je akorát využívá. Namol mu v rozhovoru sebere část astrálního klíče a s Radegasty se dekuje zpět za andělem s falešnou eledementálovou hlavou. Dobrodruzi, kteří zůstali, byli svědky zaláskování Skřítečka a vesničanky Zuzky, která dostala darem další část zlatého klíče. Anděl dostává hlavu, ale protože tahle baterie nefunguje, nasere se řádně a vyrazí na vesnici. Rozpoutá peklo a pak je poražen. Útočí skřeti a v doupěti Ultimátní příšery, od které měl Anděl ta nemrtvá hovádka odehnat, pokud se moc přiblíží, se najde svitek o Emocucu a Emocuc, který obrací povahu dobrodruhů naruby. Emocuc koluje táborem a skončí na hlavě obchodníka, který rozdá svou živnost zdejšímu duchovenstvu.
Krajem prochází armáda Kréta Chromádky, jenž má za úkol likvidovat všechny nemrtvé a očistit tak kraj. Armáda má dobrou morálku i koordinaci a tak je vesnice porubána, co to dá. Krét sám pak prchá s přeživšími vojáky do lesů. Nezapomeňme, že nemrtvým není rozumět a tak se Krét domnívá, že má co dočinění s klasickou nemrtvou lůzou.
Alchymisté plácají lepidlo a slepují klíč. Probíhá příprava na otevření portálu do říše tetičky Smrti. Rituál proběhne bez problémů a portál je otevřen. Průvodcem se nám stává Květoslav Cháron, který za křídla Padlého anděla, pokud dobrodruzi tetičku Smrt porazí, slibuje i jízdenku zpáteční. Přecházejí řeku a vstupují do pekel. Květoslav Cháron cestu pojímá jako zábavnou šou. Cestou narážíme na různé bestie. V Řeckém pekle najdeme zvláštní odrůdu kerbera, tento má jen dvě hlavy a je imunní vůči aportu a podobným nesmyslům. Na cestě se setkáme ještě s Harry Potterem, Trempířkou, strýčkem Fido, bezhlavým rytířem, zombíkem a dalšími potvorami, jež nám Květoslav představuje, rozmachujíce se při tom jakousi… loutkou. Po židovském pekle jsme svědky hry tetičky Smrti a jakéhosi starce, který svůj život ve hře v šachy prohrává. Namolovi a Arononovi se podaří tetičku Smrt obelstít. Aronon krátce před smrtí sype na šachovnici prášek, který má Smrti zamlžit výhled. Namol shodí pár figur a dá Smrti šach mat… poněkud ehm, no nebudeme to rozebírat. Bača, který Smrti zboří celý stolek, vítězně odkráčí stranou. Další oblíbená hra, kterou má Smrt v nabídce je hra na kosti, kterou rozehrává s malým Matějem. Matěj Smrt přechytračí, když vleze do jejích kostí a prohlásí je za své. A tento večer se již nic dalšího nestane. Jen se ještě dlouho hledají Bačou rozfofrované figurky a jde se kalit.
Dalšího dne se v táboře objevuje Krét Chromádko. Všichni jsou již živí a tak si s nimi může konečně pohovořit o událostech, kterých byl iniciátorem. Hvozd je jistě nasraný a chystá nějaké rejdy. Mezitím si Rudá Čarodějnice brousí zuby na všechno živé, toužíce nechat Propast otevřenou. Dnes se dořeší věc s Chlupem a Eledementálem. Máme korunku Emocuc a měli bychom zajít za Eledementálem, jenž se snaží spravit Chlupovu chýši. Během dohadování je Eledementálovi nasazen Emocuc a on se najednou stane inteligentním Elementálem. Aby v tomto stavu zůstal i po navrácení korunky dobrodruhům, napadá jej, že by mohl být uveden do stavu demence ještě s korunkou na hlavě, neboť když si ji pak následně sundá, bude opět inteligentní. Záležitosti se ujímá Orp a bere Elementála hovadem na plocho přes hlavu. Věc se zadaří a Elementál jim za odměnu dává prsten neviditelnosti, vrací korunku a se skřítkem mizí pryč. Na tábor už se řítí jeden uřvaný Ultimátní problém se skřetí posilou. Ale protože máme prsten neviditelnosti, je snadné nasadit bestii Emocuc na hlavu a pak ji dorubat.
Krét je ve skutečnosti démonka Fae. Snaží se zlikvidovat Pavoučí královnu/ Rudou čarodějnici atd.. a zplozence Propasti. Objevuje se ve vesnici v této podobě a varuje dobrodruhy před chystaným útokem ze strany Pavoučí královny. Dobrodruzi vyrazí proti Rudé a jejím přisluhovačům. Díky slze uzdravení je všechny porubají a bitvu i přes nepoměr sil vyhrají. Zplozenci jsou tak zničeni do mrtě a může se jít oslavovat až do pozdního rána. A protože nemám po ruce příběh, budete se muset spokojit s krátkým zakončením celého larpu. Letos to bylo tak pěkně zamotané a nikomu se nedalo věřit… a také ta spousta prázdných stránek v mém zápisníku… no dobře. Doufám, že vezmete zavděk několika málo screeny z mého videa, rozesetými po zdejší sajtě.