Cesta tam a zase zpátky s občasnými zastávkami v hospodách, sepsáno léta páně 2006. Akce probíhala 29.7. – 6.8. 2006 a byla to jedna z nejdelších akčních řeží, na které jsem kdy byla. Dokonce jsem se naučila cákat v ledovém potoce a to jinak studenou nemusím. Až na nepříjemné počasí poslední dny byl celý tento ročník parádní.
Záznam z Eodixu 2006 – 3 dílný
den první – sobota 12:00 cet louka u Srdova:
Zjišťuji, že platí zákaz vstupu do lesa. Co naplat. Během horkého odpoledne se vyžíváme v kreativním aranžování lahví od piva – samozřejmě prázdných. Bača a Zajda zřizují zvukovou kulisu při zběsile rychlých tónech Rage a Pulp Fiction vlastními hlasy. Mezitím se vyrábí anglický trávník na brutálně zarostlé louce, tahají se kupy sena a dumá se nad tím, kam postavit hospu. Dumat se bude ještě hodně dlouho a během tohoto období se přijde na další drobné errory, jež si na nás počasíčko vtipně nachystalo.
V lese, kam se nesmí, není žádné dřevo na podpěrné sloupy pro hospodu a země je tak tvrdá, že se kolíky od stanů zatloukají kladivy. Prázdní se další lahve. Při vykopávání díry pro ohniště se likviduje jeden pracovní nástroj za druhým. Oheň musí být minimálně padesát metrů od lesa, kam se nesmí a kde nikdo nenašel klády na kůly pro hospodu, a tak nezbývá než kutat v železobetonu torzem krumpáče. Protože je toho už dost, někdo přináší k díře na ohniště narychlo splácaný kříž a lehá si do díry. Bača se zavírá v autě s Pulp Fictionem a začíná chcát.
Slejvák je čím dál horší. Zajíc s Bačou pokosili travku a první akční hrdina Mojmír přináší kládu pro hospodu. Když dojde pivo, sebere se Bača a někde v lese, kam se nesmí, sežene kmen, aby se už sakra konečně mohla začít stavět ta hospoda. Latrínoví architekti řeší delikátní problém s výhledem do kraje, s tvrdostí země rovnající se stupni šest a se zlámaným vybavením. Celá grupa se pak schází u stavby zapůjčeného vojenského stanu. Konečně se vydumalo, kam ho postavíme a tak je třeba začít napínat plachty a držet všechny podpěrné tyčky. Země je stále tuhá a palice samozřejmě zařve. Hlína a další bojují s půlmetrovými železnými kolíky, zatímco stabilizátoři stabilizují celou konstrukci, aby se nám nesesypinkala na hlavinky. Co se dělo dál, těžko říct.
den druhý – neděle:
Ráno začíná skupinovou terapií závislých na WoWku, Heroes a jiných čistě fantazáckých záležitostech. Navrhuji udělat příští rok Eodix LAN party takzvanou kostýmovanou.
Ráchá se v ledové vodě, loví se vychlazený sud, tahá se suché dřevo z lesa, kam se nesmí, pročítají se svitky a přichází se na to, že stan bude hospoda a hospoda tradiční se stavět nebude. Lenka seznamuje grupu s příběhem a questy. Háóčko Hlína přichází s nejvýznamnější informací večera – že larp začíná v úterý. Přišlo se na to, že je málo cépéček a tak se začíná obvolávat potenciálních obětí, larpích šílenců a jiných pravděpodobných akčních hrdinů – nikdo nemá čas (tedy všichni doma sedí na zadnici a rýpou se v zubech, pozn.red.) (všichni prý ne, pozn.2.red.).
den třetí – pondělí:
Korin už třetí den vyrábí luk, Obius se moří se šípy pro lesometnici Lily a vůbec si nepamatuju, co se vlastně v pondělí dělo dál. Stoprocentně bylo otřesné vedro, které bylo dobré strávit v nějaké úplně mrtvé poloze s dostatkem jídla a chlastu v dosahu ruky. Každodenní debata o způsobech chlazení piva zapálenou záclonou mi zní v uších ještě teď… stejně jako kiwi jabko kiwi jabko… do pí*i!! Začíná vážný boj o židličky a sedátka všeho druhu.
den čtvrtý – úterý:
Vzbudila mě myš. Taková mrňavá potvůrka s očičkama navrch hlavy, která lozila pod stanem a kvíkala na celé kolo. Zjišťuji, že mé okno je veliké a nevím, kdy vlastně dorazili Radegasti, důležité je, že po hodině pobízení se v mírně podroušené náladě vypravili stavět lavičky a stoly… asi to bylo v pondělí, sakra!
S Astrou a Lenkou jsme vyrazily do civilizace… jaká je vlastně pravděpodobnost, že se v jednom autě sejdou tři Lenky? Hm, to není důležité. Důležitá je ta koupelna a civilizované žrádlo – koblížky (Viď, milé Obžerství?), mini pizzy a takové ty věci co se dávají na talíř a jí se příborem. Během dne dorazí další lidé (a mám takový pocit, že přijeli i dříve, někdo tohle bude muset celé přepsat) – Králíček, Darkelf, Nounejm, Toník… etc…
Když jsou tu zdá se všici, začíná obligátní schvalování zbraní, jenž probíhá v režii Bonga (Randira). Cálují se registrace a zase se zjišťuje, že někdo zapomněl, že se začíná v úterý, což by se byl dověděl od vysoce informovaného háóčka Hlíny. Naneštěstí se ho nezeptali a tak ani nepřijeli. Odpoledne se také poprvé zkouší divadlo – čím později tím lépe. Když dojde k oficiálnímu zahájení, je už program chvíli ve skluzu. Letos konečně došlo na scénář a ten je také někdy dodržován, jenom ti indiáni jsou nějací prokletí a nikdy to s nimi nevyjde.
Dívadlo je protkáno úsměvnými scénkami, king Jiří Zajda I. vítá své mistry, doluje z nich novinky, přičemž je audience přerušena polomrtvým Namolem a jeho dvěma přeživšími lidmi – Lockem a Valmontem. Království je napadáno nepřítelem a přítomní dojdou k závěru, že za útoky stojí Namol (že by se přišel sám udat?? polomrtvý?? zaútočil nejdřív na sebe??). Namola zavřou do chládku a král vyhlašuje pijatiku, jíž přeruší první reálný útok skřetů. Král chce zajatce. Příštího dne se musí vyslechnout. Mistři přijímají nové členy a aby si ověřili jejich skilly vysílají je poprvé do terénu. Nejakčnější jsou hraničáři a tak řeší žábu na akváááduktu ještě téhož večera. Žába se nechá uplatit šťavnatými komáry a odplouvá pryč.
den pátý – středa:
Pronásleduje mě pocit, že je teprve úterý.
Mistr válečník se ujímá svého řemesla a bere otěže pevně do rukou. Tenhle dril dobrodruzi jen tak nezapomenou :)). Orp uvažuje o dezerci ke kouzelnickému cechu a všichni se třesou strachy. Dnes má dojít také na jejich přijímací quest a tak dostávají svitek s popisem hrobky válečníka, jenže co naplat, válečníci neumějí číst. Přednést obsah prastaré listiny musí alchymistický mistr Darkelf a je věru zajímavý.
Král svolává audienci, při které dojde k mnoha sáhodlouhým debatám o světlé a temné víře a o zlomené Namolově hůlce. Světlý mistr Nounejm napadá krále za legalizaci temné víry. Temný mistr Obius jen stojí opodál a tiše se směje jeho marné snaze přimět krále k jejímu opětovnému zákazu. Král ztrácí trpělivost a přistoupí k výslechu Namola, který pod vlivem lektvaru pravdy vypovídá o nedávných událostech, jež se seběhly kolem jeho čarodějné věže. Namolova věž byla napadena početnou armádou nemrtvých, vedených čarodějkou a vyslaných hrabětem Bublifukem. Nyní je jasné, že se na království řítí pořádný průser a je třeba začít jednat. U skřetů se také najde jakási mapa…
Jako temná předzvěst se krajem nese legenda o neporazitelné armádě Bublifukově. Věž Namolova padá pod těžkými údery jejích legií, které se jako černá lavina přelévají přes hory a řeky a nezadržitelně se blíží k Zajdově království, nad nímž se neustále stahují mračna a chčije a chčije. Neporazitelnost Bublifukovy armády tkví v moci čarodějky, jíž je možno oslabit pomocí mocného artefaktu, který leží ztracen kdesi v kraji…
Ke slovu se dostává quest pro kouzelníky. Mistr kouzelník je nějaký divný, pořád něco mektá a je tu hned dvakrát. Kouzelníčci musí přijít na to, jak dát Glaina zase dohromady. Zlý a hodný Glain je velmi nepříjemná nemoc, která postihne celý tábor, neb louka trpí, my jí čistíme, zuj si boty a pojď s námi a nemám vás rád. Krásné ticho nastane až v okamžiku spojení obou duší.
Válečníci vyrazí do lesa na skřety (vy tam chodíte třeba na houby) a najdou je naprosto veselé. Tady se totiž ilegálně pálí Vstavačovice a Toník si hnedle vyzkouší její účinky. Když pak rozmlouvá s hrobem mrtvého Vikomta, je jasné, že velitel nebude rád.
Na hrob Beowulfův narazí Namol a Radegasti. Když vyzvou neklidného bojovníkova ducha, aby se zjevil, přilepí se na ně dvě postavičky zvané Sebevědomí a Mindrák. Gargamel se je marně snaží odehnat. Beowulf si chce naposledy zabojovat – na smrt, jenže válečníci nejsou sto jeho požadavku dostát, vyrazí nahánět nějakého skřeta, aby nebyli nuceni obětovat jednoho ze svého středu.
Místo válečníků se k hrobu vrací Renella a snaží se zjistit o co jde. Válečník nemůže spočinout v klidu a hryže ho otázka dobrodruhů a pokladu, který u něj hledají.
Quest, připravený na první večer se natáhne na celý den. Radegasti se později vrací a vlečou svázaného skřeta pro potěchu Beowulfovu. Donutí polomrtvého skřeta bojovat, jenže ten okamžitě umírá. Beowulf není spokojen a požaduje souboj s Foldymírem. Dohoda zní – dvě třetiny Foldyho životů a poklad je váš, a tak se také stane. A zatímco se válečníci celý den babrají s válečníkovou hrobkou, lesometníci courají po lese a nacházejí… dračí vejce. Protože už na něj šáhli, je nezbytné zdekovat se z dosahu hnízda a doufat ve světlé zítřky. Maminka ledová saň se nasere a rozhodne se zúčtovat s celým táborem. Odnese vejce do bezpečí a pak zaútočí. Válečníci se smaží všemožně saň zabít, zatímco lesometníci naopak draka podporují a nechápou destruktivní logiku svých negramotných kolegů. Válečníci, levitující s podporou mágů, nakonec saň urubou a alchové získají mocné ingredience z drakova těla na výrobu svých záhadných lektvárků.
K uvolnění napjaté atmosféry po boji s ledovou saní vyhlašuje král soutěž v hodu kládou, jíž také zahajuje. Uprostřed zábavy ale zasahuje zraněný čaroděj Glain a informuje krále o drobném incidentu se skřetem, s nímž se snažil zúčtovat pomocí oheňkule, která se mu ovšem nepodařila vyvolat, neb je zdá se v krajích zdejších problém s ohněm. Řešení tkví v ohnivé bytosti, jíž je nutno přesvědčit, aby přišla do tábora a oheň znovu zapálila a protože většina lidí nemohla zapálit své kouzelné kouřící tyčinky, byl tento problémek střelhbitě vyřešen. Dobrodruzi do tábora vítězoslavně přivádí ohnivého eledementála, který nepostrádá smysl pro humor a zaskočí si do hospody pro kanystr s benzínem, cestou ztopí dvě láhve ohnivé vody a podpálí pár dobrodruhů (virtuálně samozřejmě). Inteligentní ohnivá bytost (hůů hu hůů hu hůůů hůůů he hhheee, by Šefča) vrací království oheň a mizí do lesů i s hospodského ohnivou vodou. Kuřáci jsou zachráněni a nějaký útok trolů a podobné havěti je příliš nevyvede z míry.
Na druhou stranu jsou tu lesometníci, kteří musí uklízet po válečnících a snaží se usmířit si ducha lesa, neb se dobrodruzi chovali dosti neurvale a navíc se hrabali v cizích hrobech a lovili gobelíní mláďata. Probíhá složitý rituál se zpěvem manter a duch lesa je usmířen.
Při večerní audienci se řeší všechny předešlé problémy a zjistí se vcelku závažná věc:
Král: „Rádče, to cinkalo, jedna mince necinká…“ cink „…to je lepší.“
Král: „Co si schováváš do měšečku…“
Rádce: „Přelévám olej do lampy…“
A zatímco se takhle dohadují o jedné minci, přilétají užvaněné sovy, které ovšem mají cenné informace, jež asi málokdo z jejich houkání pochytí. Po lese také pobíhá magický tvor sospitátor, který se rozhodne navštívit tábor a ztropit pěkný rozruch. Představte si ho jako vrčící hromadu chlupů, která udělá PUF jakmile ji sejmete.
den šestý – čtvrtek:
Všichni se probouzí rozlámaní, padla na ně kletba a každý získal nějakou fobii – ze zvuků, z mužů, z rychlých pohybů… A jediný kdo je může vyléčit, je dědeček hypochondr se svou zázračnou mastí. Denní rutinu s odstraňováním různých neduhů naruší dopis od skřetů. Unesli královu korunu a zvolili si vlastního krále Vyhnizoba I. Tento problém je ihned rozebrán při další audienci, a abychom zmínili také nějakou pozitivní zprávu, chystá se přijet králova neteř Žofinka, která má být údajně podobná svému strýci (vznešeným rodem). O slovo se přihlásí Glain, aby krále a dobrodruhy upozornil na velký problém, na který ukazuje přítomnost sospitátora v kraji. Sospitátora může vyvolat magická bytost – nějaký kouzelník a pokud je silný, je silný i sospitátor a to může být problém, i když ji Glain jednou potkal, kosil ji po stovkách a ví, jak zní stonásobné PUF!
Po přírodovědné přednášce o sospitátorech přichází na scénu fighting v aréně, který vyústí v jeden nepříliš férový souboj tří dobrodruhů, ale aréna je tu od toho, aby pobavila krále a tak se na zvláštnost souboje příliš nehledí… Darkelf vyzývá krále na souboj. Zatímco si král dává duel se svým dvorním alchymistou Darkelfem, mág nelení a opevňuje svou věž magickým štítem.
Během dne se královi vrátí koruna, Vyhnizob I. je zabit a jeho syn Vyhnizob II. vyhrožuje odvetou. Do tábora doklopýtá jeden zraněný válečník a vše to vypoví králi. Aby toho nebylo málo přichází (v rámci možností) další zraněný messenger. Jako jediný přežil útok na družinu královy neteře jen aby zemřel u jeho nohou, aniž by mu řekl něco víc, než že byla Žofka unesena (kde, kdy, kým..). Temný mistr upozorňuje na drobné zranění na messengerově krku. Napadl ho upír a jako takový musí být zničen. Další podpásovka se blíží. Měří přes dva metry a je to inkvizitor, který sem přišel z pověření papeže srovnat mravy a popravit pár kacířů. Jeho pohůnci vytáhnou pár obětí, jež podstoupí potupné mučeníčko, kdy doznají, že jsou ďáblové a jako takoví mají být popraveni. Ale než se dostane na dobrodruhy a jejich setnutí vrací se odkudsi Glain v doprovodu dvou sličných múz, které se okamžitě nalepí na inkvizitora a nakazí ho, jak jen to múzy umí, dobrou náladou. Inkvizitor s písní na rtech mizí v lese.
Dobrodruzi mají nahnáno z přítomnosti upíra v kraji. Nikdo z nich nemá stříbrnou zbraň a tak se vydají hledat nějakého kováře, který by jim meče a tesáky postříbřil. Narazí na jednoho s velmi ukecaným pomocníkem ‚cukrářem‘. Kovář se zdráhá a vymyslí si na dobrodruhy fintu, nabízí falešné stříbro za vysoký peníz. Nakonec přizná, že tedy žádné nemá a ať si ho jdou sehnat. Když se konečně dočkáme postříbření meče, Radegasti nenápadně ztopí kouzelníkovu hůl, která ležela v kovárně a Glaina obalamutí verzí se skřety.
Kde se vzali tu se vzali k táboru se blíží jezdci temnější než bezhvězdná noc. V řeči krále jich je úplně hodně a bezmilosti napadají chabě postavené linie dobrodruhů, kteří nemají vůbec žádnou disciplínu a bitka se v různých chumlech rozprostře po celé louce. Bitvu jezdci bez koní sic projedou, ale na dobrodruhy čeká ještě nedořešená věc se Žofinkou.
Ta leží uprostřed pentagramu, svázaná strachem a kouzlem. Pochodně, každá v jednom z cípů hvězdy, plápolají a dodávají scéně tajemný charakter. Pět upírů okolo, v monotónním mumlání, provádí svůj rituál. Žofka už ztrácí jakoukoli naději na záchranu, neb dobrodruzi, zdá se, zastaveni strachem z bezpečné vzdálenosti sledují dění. Když se konečně doplácají k místu činu, vrhá se král ke své neteři, někdo řve STOP TIME, temný mistr kuchá hlavního upíra a dobrodruzi nejistě čumí na zmatené upíry, kteří přišli o svého vůdce a odříkávají jakési nesmysly, pokračujíce v pochodu kolem pentagramu, v němž stále leží Žofka a nad ní se sklání král a skučí a skučí a taky na ní vylil pivo, ale to je trochu mimo náš příběh. Ostatně celé to je trochu mimo mísu, ale co se dá dělat. Následuje boj, přičemž upíři stihnout povysávat a nakazit půlku dobrodruhů, než konečně padnou pod smrtícími ranami stříbrných zbraní. Nakažení dobrodruzi jsou prý popraveni a udá se ještě jedna věc – Namola kousne upír, ale toho prý zabít nemůžeme, protože má nějaké informace.
Dnešek se započítá jako den velkých ztrát. Avšak někdo něco nalezl. Temný mistr se o upíry začal zajímat hned jak spatřil umírajícího posla z Žofčiny družiny. Srdce, které od upíra získal mu dá sílu a naneštěstí jej svede na cestu ještě temnější… Vprostřed noci probíhá přijímání nových členů do jeho církve, hned první úkol zdá se být příliš nebezpečný a není jisté, že nově příchozí vydrží. Ukládá jim zprovodit ze světa světlého mistra (potřebuje odjet do Anglie) a díky upírovu srdci je bude moci vést proti síle světlého templáře… obřad končí konzumací oné svaloviny, kterou si Obius ani neuvařil a jestli šel pak hodit šavli, kdo ví (nesežral ho celé, aby bylo jasno, ono si občas stačí jen kousnout.. bleee), každopádně obřad byl tímto ukončen… z technických důvodů.
den sedmý – pátek:
Protože se toho událo hodně, je dobré odstartovat audiencí, poslechnout si pohádku o upírech od Namola a dozvědět se, že temný mistr zavraždil světlého a pak prchl do lesů. Řečeno bylo i něco o srdci čarodějky Salve, které bylo nalezeno u Žofky během upířího rituálu. Srdce je klíčem ku zničení čarodějky, podporující Bublifuka, jenže informace má jen jediný člověk a ten je již rok mrtvý – vikomtka Dája.Glain nechá povolat do kraje mistra nekromanta, jehož zvyky se docela vtipně střetávají se zvyky místními a je tedy ponechán v celé své kráse na dvojdévédéčkovém sestřihu eodixu. Do kraje přichází nekrrrrromant, ono rozpadající se oslizlé stvoření ztropí trochu rozruchu, omylem střelí Glaina, pozve krále do díry na hřbitově a též nabídne své služby. Chcete-li kouřícího ducha s dvojitými otvory, korpus bez končetin, kostru s masovými kuličkami a uhnilými masitými kousíčky pak volejte nekromanta. Poručí si něco z medůzy a slíbí království zásilku moru, král je nadšen a těší se na lemury, chudák.
Dobrodruzi jsou dokopáni k tomu, aby tedy našli medůzu a přinesli kus nekromantovi. Půl dne dumají nad strategií, pak si složitě vyrábí sklo, průhledné jen z jedné strany, takové, z jakého má Glain celou věž (ty klacíky s provázky nahoře na louce), aby pak zjistili, že se se štítem namáhali zbytečně, neboť šla zrovna kolem mantikora a celou medůzu sežrala. Dobrodruhy pak obšťastnila sirným oblakem za tři, načež jí stejně urubali, vykuchali a kusy natrávené medůzy dali nekromantovi, ale šli zrovna skřeti kolem a tak je museli nejprve zprovodit ze světa. Nekromant si jedno bezhlavé skřetí tělo povolává k sobě jako služebníka Igora a jde se vyvolávat Dája. Základní obřad je asi takto, za křovím je schovaný nějaký živý tvor, nejlépe ten, kterého vyvoláváme a pak po obřadu prostě vyleze z křoví (zní to blbě, takhle vytržené z filmu, ale zkuste se na něj podívat, nekromant perlí) Dája řekne vše co ví a tak může být zahájena příprava na likvidaci čarodějky, kdyby náhodou také šla kolem. Radegasti mezitím řeší problém s pivem a pivním mužíkem, který jej proklel a odešel kamsi na svou horu sudů, kde ze škodolibosti sobě vlastní proměňuje lidi v půllitry. Je dobrodruhy přesvědčen a za mocné pivní písně se všichni vrací zpět do hospody, aby pivo mohlo znovu začít téci.
Glain a jeho učni připravují magickou obranu a srdce, které bude čarodějka chtít pro sebe uzavřou za mnohé magické štíty a uvalí na ně mnohá zaklínadla. Čarodějka se s večerem opravdu ukazuje a má sebou družinu sedmi smrtelných hříchů, které jí mají chránit a trochu potrápit hlavy dobrodruhů. Mezi čarodějkou a Glainem probíhá souboj, který Glaina zcela očividně vyčerpává, čarodějka vynaloží veškerý svůj důvtip, aby donutila Glaina vylézt z věže a přinést jí srdce, což se nakonec nepodaří. Dostává se dovnitř a natahuje ruku po srdci, kouzelníků ale proti ní stojí mnoho a za mocného zaklínání čarodějku zneškodňují. Teď už zbývá dokonat rituál, který zruší neporazitelnost Bublifukovy armády, ale k němu je třeba artefakt, skládající se z několika částí, přičemž poslední část zůstává dlouho záhadou.
Alchymisté také slaví úspěch, během rituálu jim astrální nosič předá kámen mudrců. Ten se stane příčinou závisti ze strany mága Glaina, který až dosud alchymistickými hříčkami opovrhoval a alchymisty samotné považoval za šarlatány. Kámen mudrců jeho náhled změní a Glain po něm začne nezvladatelně toužit.
den osmý – sobota:
Ve hradě se prodává lampa. Ta lampa bude ještě důležitá. Král nechá vyslechnout dobrovolně příchozí skřety, kteří po pravdě vypoví co se stalo s Glainovou holí, začne pršet a kouzelníci se pokusí o zahánění deště tancem a obligátním kiwi jabko kiwi jabko (hop hop hop).
Do tábora vtrhne rozlícená gobelínka a požaduje navrácení svých mláďat a vyhrožuje organizací MAGOR (Militantní Asociace za Gobelíní Ochranu a Reintrodukci). Zmlátí královského obchodníka za jeho neomalené čachry s malými gobelínky, pověsí se na mistra kouzelníka, který má takový pěkný kobereček (plášť) a je to sameček jejího gusta. Nakonec gobelínku přesvědčí, že křížit koberec s kouzelníkem není moudré a vyšlou jí směr Abadon.
Král se nudí a zajímá se o příšery žijící v lese. Nějakou záhadou přijde na „hvozd“ a rozhodne se lovit hvozd. Sezve všechny promrzlé a zmoklé dobrodruhy a všichni se hromadně vydají směr latrýna lovit hvozd. Že sebou táhnou onu lampu je zřejmé. Je nutné ji vyčistit, neb je celá umouněná a to probere šišlavého džina, který sice neplní tři přání ani nikomu neslouží, ale je jasnovidec a může odpovědět na nějaké otázky. Pátrá se po poslední části artefaktu, který je nutné již zničit. Džin jim napoví, že ve velkém domešku je byšta. Renella se dovtípí sošky. Džin chce být svobodný, za to, že pomáhá a tak přiměje přítomné zašišlat osvobozující zaříkání a udělá PUF! pěkně po vzoru svých chlupatých kolegů sospitátorů.
Ke slovu přichází složitý rituál ničení artefaktu, ke kterému je třeba mnoho ingrediencí, mnoho zaříkání, zpívání mantry a taktéž zbytky z čarodějnice. Rituál je proveden, artefakt zlikvidován a Bublifukova army tudíž pozbývá své neporazitelnosti. Mezitím si ještě alchymisté chystají nějaké překvapení do STOOOOOP TIMEEEE. Probíhá poslední bohoslužba, jež je podbarvena rachotem mašírující armády nepřítele a stoupajícím adrenalinem. Hrabě Bublifuk bojuje s Namolem, Namol mu dluží něco málo za svou věž a něco málo za své lidi, které Bublifuk nechal pobít. Mezi čaroději se rozhoří souboj, který je až do samotného konce zcela nejasný. Namol pak, ležíce na zemi, vyzývá dobrodruhy k boji. Nastává tradiční chaotická vřava, která se neobejde bez zranění. Díky zimě a již druhý den trvajícímu dešti jsou řady prořídlé a ještě více prořídnou, když alchové umístí hand granát mezi nepřítelovy vojáky a ještě na ně Renella začaruje. Po výbuchu pět nepřátel pláchne strachem a bitva samotná je velmi krátká. Vítězná strana zase není ta temná a celý prokřehlý larp se zapíjí v hospodě až do pozdního rána.
Letos toho vyšlo hodně, kostýmy byly parádní, scénář, příběh, questy. Horší to bylo s počasím a dalšími z toho vyvozenými detaily a taktéž v pátek mnoho lidí odjelo z různých důvodů domů, na svatby, do Anglie atd. atd… Na videu je téměř všechno to, o čem tu píši. Nezmínila jsem se o potulném pěvci apod. neb jsem u toho nebyla a tedy netuším jak dopadl, ale z kostýmových zkoušek bylo zřejmé, že to bude výborná postavička. Tentokráte jsou DVD dvě, obě s jakýms takýms menu. Stříhala jsem to celkem deset dní (a nocí).
Podala jsem to, jak jsem larpa prožila já, první dny jsou dosti chaotické a vůbec tam není posloupnost děje, tedy některé věci se děly jindy a jinak, ale je to už dlouho a tyto vzpomínky byly přebity parádní akcí během dnů herních. Všem, kteří na letošním larpu dělali patří ohromný dík, a těm kteří přijeli a roleplayingovali patří také velký dík.
Pár rozmazaných obrázků z videa
