Dungeon

Na mladých větévkách nesměle raší první květy, kontrastují s odlupující se omítkou na rozpadající se zdi, mladý stromek je chráněn před nepřízní a zimou v malém zchátralém domečku. Silnější příbuzní už obsadili každý kout opuštěných pozemků. Kvetou do krásy a zelené lístky zachytávají vzpomínky drolících se červených cihel, které udolává čas.

Někde hluboko pod tím vším zejí prázdné prostory, v nichž se převaluje tma a jakýsi nepříčetný duch minulosti, otírajíce se o zvědavé návštěvníky. Cihlové zdi se ve své majestátnosti osaměle hroutí v těch nejčernějších koutech a odhalují staré kosti, slabiny hlubokých sklepů, jako by se styděly, že i ony stárnou. Železné sloupy na svých hlavicích podpírají tíhu věků a stíny na zdech kreslí podivné obrazce. V průduchu nad dlouhou chodbou visí zbytky hadru, s nimiž si nesměle pohrává průvan a vytváří na podlaze, kryté troskami, líně se převalující stíny, které v divoké mysli evokují čísi pohyb ve výšinách nad sklepením. Světlíky, ztracené kdesi nad mohutným klenbovým stropem, propouští jen nicotné množství světla, které pomalu vtéká do útrob sklepení, neustále bojující s všudypřítom­nou tmou.

5. dubna 2012 jsme vstoupili dovnitř, abychom vzdali hold staré stavbě, opuštěné už před věky a v oněmění zůstali zírat na rozlehlost celé oblasti sladovny a jejích obrovských sklepení. Nezírali jsme však dlouho. Přetahovali jsme se o stativ a jali se zkoumat úhly, zákoutí a nejlepší čas dlouhé expozice, protože dole byla tma jako v ranci. Zapomněli jsme si doma baterku, což nás nijak nezastavilo od odhodlání prozkoumat onen sklep, který se dlouhou chodbou napojuje na další sklepení na druhé straně areálu sladovny. Prolezli jsme všechny budovy, omrkli všechny komíny a můžeme konstatovat, že toto rozpadající se industriální zákoutí, červenající se cihlami a zelenající pod příkrovem mechů a stromoví, bude stát ještě za pár dalších návštěv.

Ten den pršelo, na nebi visely šedé mraky, ale nám to nakonec nedalo a na místo jsme se vypravili. Nerada měním své plány a musím říct, že jsem ze sladovny nadšená, to místo má téměř vše, co si můžu přát. A protože se nachází u celkem malé vísky, není tak zaneřáděné jako jiné lokace.

Na příště už máme nachystanou halogenovou svítilnu a taktéž konečně termosku! Všechno to explorerské vybavení vyhrabáváme postupně a nějak už se to kupí. Už jsme uvažovali i o motorové pile, ale tahejte se s tím. Na podobné výpravy jsou ideální 3 ks šílených fotografů, jídlo a rozvaha s klidem, s nímž chodíme na výlety celkem rádi. Žádné sprinty na čas, ale i to už jsme zkusili, i s běháním za fabrikami a zpátky k samohybu na trase Praha – Jablonec nad Nisou – Liberec, čímže děkujeme pánovi v budce, že byl tak milý a nechal nás blejsknout budovu kyselky. Cestou jsme minuli jeden krásný pivovar a tak si myslím, že dokud se nerozpadnu, budu tam někde venku ještě nějakou chvíli hopkat a blbnout.

P.S.: strašně kecám Indymu do focení a on mně také a často vidíme to samé. Foťáky nám zdechly celkem záhy (záhy po 300 snímcích a předchozím focení), bo byl zim a ve sklepě se často nasvěcovalo a blýskalo. Můj se odporoučel jako první. Indy už tu byl podruhé, mám tedy dvě série fotoček. Snad to časem nějak pořeším. Z nějakého důvodu mi editor tak různě přidával do fotografií 1 a více pixelovou lajnu, neschopen oříznout na požadovanou velikost. Je to záhada, kterou už nemíním po letech opravovat.

Temné koridory dungeonu