Dům z bílých cihel

Dnes jsme toho najezdili s Indym hodně. Po včerejší návštěvě střelnice (některé zbraně mě osobně docela zaujaly, například brokovnice), jsme to dnes vzali lážo plážo a stihli si u toho dát dvakrát zmrzlinu. Vyhnuli jsme se většině uzavírek cestováním přes vísky a vesnice se spoustou zajímavých objektů, zámečků i různých statků. Z jednoho opravdu opelichaného statku také uplácám obrázky na web. Prohlédli jsme si pyrotechnické muzeum a ještě jednu budovu, o které mám pár obrázků.

Budova byla opuštěna už dávno, když Sověti odcházeli pryč. K jejímu zničení pak docházelo během následujících desetiletí a i po ní zde zůstane brzy jen suť. Do podzemí jsme se nedostali a ani se nám nechtělo. Jako každý opuštěný objekt, i tento zapadá odpadky, takže to jsme hrdinně vynechali. Nevzala jsem si stativ jako předtím do statku, ale i tak se sem tam zaostřilo.

Očíhli jsme dům ze všech stran, našli jsme schodiště do dalšího patra. Jen málo věcí, které se povalovaly kolem, by se dalo přisoudit obsahu budovy, a to kancelářská židle a stůl, ale klidně to tam někdo mohl zahodit. To nikdy nevíme. Pod okny jsme našli ještě jednu sesli. Na dvoře byla k vidění ještě další zajímavá místa, kterých jsme si všimli v husté a vysoké trávě..

Líbí se mi malé mikrolesy, které v tom zmaru rostou všemu navzdory. Zelených stěn, mechových koberců a stromů bylo všude požehnaně. Snad jen jediná místnost se zachovala v celkem ucházejícím stavu, čirou náhodou zeleně natřená. Když jsme se pokochali a nafotili urbexy, nastal čas vyrazit domů (dříve, než se setměním).

Dům z bílých cihel