Dubnový krysový zápis

Venku to místy vypadá na jaro, v Ralsku jsou ještě stále zamrzlé louže a u mě je všechno při starém. Potkani papají, řádí, padají a dupou. Theodorek válčí dál. Oba jsou stále při chuti a nedávno jim cinknul druhý level. Každý potkanář ví, že druhý level už je kmetský věk, pánové si to zatím dávají s přehledem.

Spíchla jsem kraťoučké video na potčí téma. Vpodstatě jsem natočila jejich druhou nejmilejší činnost, ta první je spaní. A také krapet z jejich hřiště a domečku. Jako podestýlku používám Asan a podložky. Asan v případě, že musím odjet na několik dní, jinak je to celkem drahá záležitost. Mám verzi s koloidním stříbrem.

Náplň do spacího domečku je všechno možné z papíru a musí se obden vyměňovat. Ve videu zrovna bydlí v modrém baráku Rody Igloo od Savicu. Má hned tři výhody – dá se rozebrat na dvě poloviny a pohodlně vyškrábat, na obou bocích jsou větrací otvory, vejdou se do něj dva dospělí samci, tedy aspoň ti moji ano :). Uvažuji, že až se oteplí, dostanou něco vzdušnějšího, za podestýlkou se v baráčku sráží vlhkost, jak se v něm celý den válí. Pravděpodobně jim do klece šoupnu Sputniky.

Ve výběhu převládají tunely, krabičky, cihly na broušení drápů a rozličné věci, pod které si mohou zalézt a kout pikle. Občas se rozeběhnou do prostoru obnovit značky nebo mi koukat do talíře, případně jak hraju. Theo si zvykl chvíli spát pod mikinou, jednou zase chrápal za krkem a po očku sledoval, jak hraju Kingdoma. Vydrží mu to tak půl hodiny. Jako mladý byl hodně hyper a neměl na nějaké ležení v mikině čas. Cookie si také občas přijde pro drbání, ale na nějaké dlouhodobé povalování se na člověku je stále moc hyper a tak se nezdrží. Případné další obrázky budu, jako obvykle, přidávat pod tento nejnovější post.

V květnu Theo dostal antibiotika a ještě kus pohubnul, i Cookie má medicínu, jsou to už staří a vypelichaní pánové. Rozhodla jsem se, že jim dopřeju krapet povyražení a když jsou ta horka, dám jim k dispozici škopek s vlažnou vodou. Cookie tam zajel jak hroch do jezírka, až se vlny vzedmuly. Na to, že na takové množství vody není vůbec zvyklý, mu to ani trochu nevadilo a žádný zběsilý úprk se nekonal. Theo se namočil jen tak decentně, ale snad mu to trochu pomohlo odplavit špínu. Snažím se tu nemít průvan, aby nenastydl, když si udržuje tu štíhlou linii.

V červnu se se mnou a svým bráškou Cookiem rozloučil pan Theo, skvělý kamarád, který byl vždy připraven provést nějakou lumpárnu a pěkně si u toho nacpat pupík. Odešel 7. června v 19:00. Hladila jsem ho a mluvila jsem na něj a on postupně přestal dýchat. Byl dlouho nemocný s astmatem a všemi možnými dalšími věcmi, léčen od srpna 2017, takže tu s námi byl ještě dalších 9 měsíců. Bude mi chybět a Cookiemu taky. Jistě pochopíte, když další posty ze života důchodců nebudu nějakou dobu zveřejňovat. Možná někdy napíšu o tom, jak se starat o potčího kmeta nebo něco v tom smyslu, nebo jen vytáhnu pár obrázků. Do té doby pevné zdraví vašim mazlíčkům a dobré doktory a na sepsanou.

Video

Foto