Domeček z nepálených cihel

Z penzionu jsme se přesunuli do malého starého domečku z nepálených cihel, vystavěného na svahu kopce. Okolo vedla posečená cesta až někam nahoru na louku, z níž by byla vidět nejedna díra ve střeše rozpadající se budovy.

Dům sestával ze vstupní světnice, do které vedly zelené dveře, a dvou obytných místností, v nichž ještě stál původní nábytek (seskládaný na hromadě). Skříň už však vězela v suti, v níž se proměnila jedna ze stěn.

V okenním výklenku vedle dveří stál hrnek, pod odhozeným talířem ležely zrezivělé klíče od skříní i od dveří a vše obalovaly hustě utkané pavučiny. Všimla jsem si, že na zdi je tužkou napsán letopočet 1995. Ale zapomněla jsem vyfotit detail.

Zadní stěna v hlavní chodbě už vzala za své a plísní sežraný stropní trám držel jen silou vůle na posledních dvou cihlách. Jistě by stačilo kýchnout. I ve druhé místnůstce stál nábytek, skříň ležela na boku a na ni někdo vyskládal židle. Asi nikomu nestál za přestěhování. Na jedné ze skříní je hezký malovaný detail.

Z půdy na mě dírou ve stropě koukaly staré plechové necky (i tento detail nemám, ach jo), takže hádám, že tam ještě nějaké věci zbyly, kromě fotogenického hrnku, ale nezkoumala jsem to moc podrobně. Chlívek jsem nenavštívila, byla v něm jakási skříň nebo něco podobného. A pořádná tma. Možná by to stálo za návštěvu, jestli tam ta střecha nespadne, ale asi se tam už nepodívám. Alespoň ne v nejbližší době.

V domě se dalo nalézt ještě pár prázdných beden. Někdo si tam uskladnil prkna, ale i na ně už napadala suť, takže asi už dávno upadly v zapomnění. Jako celý dům.

Rozpadlý domeček se zelenými dveřmi