Deštivá výprava do lesa

Při této výpravě jsem vyzužitkovala všechna přídavná souvrství, která jsem si sbalila na cestu. Šla jsem po cestičkách okolo kopce až na žlutou trasu, pokrytou mechem a porostlou břízami. Když jsem se dostala do sedla a na konec menšího z vrchů, začalo samozřejmě pršet. S tím jsem ale počítala, takže jsem zandala fotův přístroj a vytáhla akční kameru, která s námi zažila již nejeden středověk a pár kapek jí nevadí.

Natočila jsem tedy pár deštivých a mlhavých záběrů z hřebene Kybičky. Vzhledem k době a stavu nebe v lese nikdo nebyl. Ze stromů padaly tak maximálně ořechy a větřík šuměl ve větvích. Lesem se po svahu nesl opar a celé to vůbec vypadalo značně podzimně. Zvuk deště ve ztemnělém podzimním lese je pro mě topovka. Ta atmosféra, kdy je člověk sám v přírodě, maximálně se kolem proženou mufloni, a kapky deště ťukají na plochy listů a kamení, je mi samozřejmě hodně blízká a mám jí ráda. Kdyby si tak člověk mohl na závěr zalézt do nějakého starého zámku ke krbu s plápolajícím ohněm…

Vodu jsem si do bot nabrala až při návratu zarostlou stezkou pod kopcem. Parádní zdravotní procházka. Poslední dobou se zase snažím humanoida rozhýbávat a ráda u toho dokumentuji, i když z toho neleze kdovíco. Že není z kopce nic vidět mi také nevadí. Akorát stále válčím s místem na disku. Díky tomu tady nemám momentálně nainstalovaný ani megabajt hry, i když bych si zase někdy dala nějakou atmosférickou bubákovinu typu Amnesia nebo Vampyr, nebo starší kousek jako Heroes III a Mafia. No jo, možná jednou.

Připojila jsem i pár obrázků z další vycházky, kdy viditelnost byla o poznání lepší. Výlet byl o dost kratší, než ona deštivá výprava výše. Ale každý metr se počítá.

Video

Foto