Cookie & Theo 2016-06-06

Pánové pěkně vyrostli. Deset dní jsem je neviděla, a tak jsem docela koukala, jak jim to jde. Potkany mi má kdo zalévat, když jsem pryč, takže se nemusím stresovat a zkracovat své pobyty tam venku. Akorát mi pak chybí a když se vrátím, dokážu u jejich dvojklece prosedět pěkných pár hodin. Vždycky toho hodně probíráme.

Vykydala jsem jejich nepořádek. Jedno WC jsem jim vrátila na poličku ve druhém patře, protože mi na jednom zavěšeném košíku názorně předvedli, kterak to vypadá, když vesmírný modul (sputnik) postrádá WC, protože kdo se s tím vynášením má přesouvat až do sklepa! Také jsem se vypravila do města pro nějaké další vhodné košíky. Když jsou hyperaktivní, hrozně rádi po nich skáčou přes celou klec a nahánějí se v tunelech. Takže jsem přidala další dva „schody“, aby se nemuseli zastavovat uprostřed rozletu. Vrátila jsem jim i nohavici od tepláků, kterou pomalu likvidují, ale protože je to momentálně jediný látkový hamak, který v kleci mají, tak v ní rádi spí. Dokonce dali košem sputnikům, jak je znám, tak je to jen dočasné.

Chodí se tulit, oňufávat, šplhají mi za krk a lezou do rukávů. Při focení ještě stále používám úplatky v podobě kotěcích granulí. Většinou tak na vteřinu ztuhnou, počkají na cvaknutí a pak granuli zchroustají. Theodorek (ruský modrý) je gumovější potkan, ale Cookie se také nechá vzít, jen více valí oči, špicluje uši a víc si dává pozor na všechny pohyby, věci a zvuky. Z toho důvodu jsem jim na střechu umístila hangár po mých třech potkankách. S oblibou do něj zalézají a mají se kde schovat, když se děje něco podezřelého.

V Praze na Hůrce je fajnový zverimex, kde jsem sehnala Selective krmivo, které jim budu přimíchávat do směsi z Rodentia. Chodívala jsem tam při svých předchozích myších. Také tam mají hromady rozličných hraček, hlodacích závěsných a pěkné hamaky. Ale hamaky mají dlouhý chlup, kde by si ty mé prdlé potvůrky urvaly dráp i s celou hnátou, protože jsou fakt šikovní. Ale kromě papánika jsem utrácela ještě za vlatní napaječku od Savicu. Je na ní sice vyobrazené morče, ale myšám to snad vadit nebude. Dlouhaletým pozorováním jsem zjistila, že nejlépe a nejdéle přežívá právě Biba od Savicu (věk 4 roky), i když mi napoprvé vytekla, protože jsem ji špatně naplnila. Teď už neteče. Ostatní napaječky buď zrezly, začaly se z nich odlupovat ostré šupiny, nebo se ten plast jaksi kapánek rozbil. Trubička byla často vyrobena z podivných materiálů, což jsem odhalila až po nějaké době. Tak uvidím, jak dlouho jim vydrží. I ve věcech pro zvířata je nutné hledat kvalitu a oňufávat, esli je to vhodné.

Ještě jsem jim vzala dřevěnou housenku. Jsou to vpodstatě dřevěné korálky navlečené na sisalové šňůře. Na hlavě má dvě očiska a než se na ni vrhli, tak měla i dvě tykadýlka. Nejprve jsem ji Theovi ukázala přes klec. Zaměřil a zahryzl se do uzlu u jejího nosu. Pak jsem ji položila do klece. Okamžitě se oba přihnali, jeden ji popadl a unášel pryč, druhý se za ním hnal. Cookie se s housenkou schoval v tunelu, Theo se pak vrhl do roury druhým koncem. Tam škubali nejen sebe, ale i nebohou hračku, kterou následně vyhodili z tunelu a zase se o ni začali přetahovat, nahánět se a vzájemně si ji krást. Celá věcička se tak různě hýbe a kroutí, takže je to výborný lovný artikl a skvělá hračka pro potkana. Že bych si je mohla natočit, mě napadlo až po chvíli, ale stejně jsem je nestíhala :D. Mno, tož jsem se vypsala z jedné své závislosti. Ještě tu mám závěj galerií z těch ostatních.

Theo s Koláčkem

Video ze života