Chrustenická šachta 2013

Mezi Prahou a Berounem leží naše oblíbené působiště, naplněné až po okraj lomy s trilobity (jak jinak), důlními šachtami a skanzeny s rozličnými orezlými artefakty. Železnorudný důl v Chrustenicích jsme navštívily v srpnu 2013 za krásného slunečného dne, což bývá ideální příležitost zalézt si pod zem.

Vyrazily jsme tam mj. i na doporučení pana Lahody, s nímž jsme se měly možnost setkat den předtím a poslechnout si množství zajímavých informací o expedicích do podzemí, průzkumnictví a zhlédnout zajímavé záznamy z výprav za dobrodružstvým, také o nacistických podzemních továrnách, bunkrech apod. Což mě jako milovnici tajemna, podzemí, minulosti a orezlých soustrojí velice zajímá. Byla to úžasná přednáška a skvělá příležitost poznat Ladislava Lahodu, prezidenta společnosti pro výzkum historického podzemí, osobně. Pokud byste ho chtěli slyšet, prohledejte archiv na Českém rozhlasu Dvojka, nebo jděte přímo na jeden ze záznamů: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2939886. Dále doporučuji různá videa. Z YouTube můžete vyškrábat například tento dokument ze Švýcarska: https://www.youtube.com/watch?v=tEjUtyDjsl0.

Do Chrustenic se dá pohodlně dojet a k dolu donavigovat pomocí cedulí, hned u skanzenu se nachází i parkoviště, které toho letního slunečného dne bylo plné. Před vstupem jsme si všichni nasadili blembáky, někteří si oblékli bahnu i vodě odolné svršky, narazili gumáky, někteří tam šli jen v žabkách (a pak měli co dělat, aby se nezabili, lol) a slečna průvodkyně nás protáhla důlním podzemím, kde nebyla nouze o vláčky, funkční nářadí, různé kouty jako je odpočívárna, stáj pro koně, který dříve tahal vozíky s rudou, nahlédli jsme i do skladiště trhavin. Nechyběla ani projížďka vláčkem a spousta artefaktů, budíků, strojů, informačních cedulek a pohledů do zatopeného dolu v hlavní šachtě, kde přeci jen bylo trochu více světla než v těžebním tunelu.

Vzala jsem si s sebou svůj malý světlomet, kterým si většinou svítím v opuštěných podzemních prostorách bez průvodců a bez turistů, protože jsem přeci jen přisleplá a když si představím, že si tam dříve svítili jen různými kahany, jímá mě tichá hrůza.

Potěšilo mě, že nás tam na konci prohlídky nechali fotit se stativem, takže když už všichni odešli, strávily jsme předlouhou chvíli snímáním hlavní chodby i zatopené šachty, která vede do spodních pater dolu. Teplota byla příjemně nízká a nám se ani nechtělo ven. Prohlídly jsme si výstavku ve vitrínách a zanechaly záznam v návštěvní knize. Když jsme dostatečně nasály důlní atmosféru, sbalily jsme fotův přístroj, stativ a bahnem obalené svršky a vyrazily pryč.

Mám taková místa ráda a návštěvu železnorudného dolu mohu jen doporučit. Mohli jste zde potkat i pana Lahodu, šéfa CMA, který toho dne v šachtě také průvodcoval.

Chrustenická šachta