Fotokniha podzemní továrny

Přízračná dílna/sklad.

Lezly jsme do podzemí, fotily loupající se kamení a nasazovaly krky. Nastal čas udělat si méně nebezpečnou radost a tou se stala fotokniha, sestavená z několikráte prosetého výběru obrázků z pěkné hromady galerií. Kupodivu jsme se na mnoha věcech shodly a mnohokráte zaznělo, že přesně takhle jsem to myslela a tohle se k tomu přesně hodí, tohle přehodíme a tuhle stránku posuneme. Hromada práce. Jezdíte, fotíte, filtrujete, sestavujete a pak vám konečně přijde vaše vlastní dílko. Jsem velký potěšenec, protože to prostě jde a můžu se s tím pěkně poňuchat.

Pokračovat ve čtení „Fotokniha podzemní továrny“

Telefon zentrale

Vyzděná štola.

V páteřní chodbě mé oblíbené podzemní destinace poklesla hladina vody. Vypravily jsme se tedy do telefonní centrály a pak i na místa, kde jsme už několikrát byly. Chceme se svým archivem porovnat, zda-li dochází k častému opadu. Z předchozích pátrání po informacích jsem věděla, že centrála je zatopená a hladina bude přesahovat mé fešné pracovní gumáky. Protože během posledních průzkumů hladina postupně klesala, řekly jsme si, že by bylo konečně možné zajít na návštěvu. Naši cestu provázelo vzdálené praskání kamene a zurčení vody v jedné z větracích šachet.

Pokračovat ve čtení „Telefon zentrale“

Underworld

Míjíme křižovatku.

Aneb zpátky pod zem. Někde jsme musely projít jakousi časovou bránou, možná tou na záchodcích, jelikož jsme vlezly do podzemí po osmé hodině ráno a vylezly ven před čtvrtou odpolední, což se mi v podzemí stalo poprvé. Umínily jsme si pokořit další výzvy. Byly jimi hlavní wetterschacht a také opuštěná a ztichlá kantýna, ležící za sedmero závaly a sedmero odbočkami.

Pokračovat ve čtení „Underworld“

Ad noctem

Chodba 40. Nádhera.

Dávno opuštěné podzemí, jehož hroutící se zdi vyprávějí tisíce příběhů z dob druhé světové války i drobné příběhy ze současnosti, mě lákalo měrou vrchovatou i děsilo při pomyšlení, že tam dole pod skálou jsou ukryty kilometry chodeb zaniklé nacistické továrny, v nichž panuje černočerná tma, kde kamenné bloky hrozí zřícením a mnohá místa již vzala za své. Avšak cosi nás táhlo dovnitř, do ticha jen sem tam protknutého kapající vodou, která se nemilosrdně prodírá prasklinami ve skále a pohřbívá minulost pod tunami uvolněného kamení a bahna.

Pokračovat ve čtení „Ad noctem“