Podzemní továrna v roce 2018

S průzkumnictvím této konkrétní destinace jsme začali už v roce 2013. Od těch dob čas od času zdokumentujeme stav věcí. A stejně jako před dvěma lety i tentokrát přijela výprava z Moravy (v hojném počtu jednoho ks fotografa). I má výprava byla zpočátku poněkud malá. Později se na jedné z křižovatek u výrobních sálů rozrostla o Indyho, který neváhal, nasedl do urbexwagenu a přiřítil se k dolu.

Pokračovat ve čtení „Podzemní továrna v roce 2018“

Rozpadlé budovy u letiště

Okna už zavřít nejdou.

Ještě jednou jsme se vrátili k opuštěným budovám u letiště. Ani tentokrát jsme neobsáhli všechno. Z pojezdové ranveje jsme zamířili k prvnímu objektu, který ještě částečně slouží k účelům leteckého klubu. Tam jsme na vrata neklepali, ale vypravili jsme se do budovy naproti hangáru. Kromě pár nápisů a rozlehlého sálu nenabídla nic extrémě zajímavého, v prvním patře z potrubí ve stropě rostli trifidi. Venku v křoví jsme zavětřili a zamířili k jakési další stavbě, jejíž polorozpadlá šedá stěna prosvítala mezi stromy.

Pokračovat ve čtení „Rozpadlé budovy u letiště“

Průzkum rozpadlých budov u letiště

Hřiště mezi budovami.

U letiště jsme se byli podívat s fotoaparáty dvakrát, naposledy v pátek 6. července a ani tentokrát jsme neobsáhli vše, co jsme chtěli zdokumentovat. Vždycky si vybereme pekelné počasí, kdy se nám podrážky lepí k letištní ploše, tak jak před pár lety, ale co už. Opuštěné okolí bývalého vojenského letiště nabízí nepřeberné množství rozpadlých budov, v nichž probíhala nejedna paintballová i airsoftová válka. Barevná munice vytvořila abstraktní a psychedelické obrazce na stěnách, z nichž se jednotlivé vrstvy nátěrů fotogenicky odlupují a sypou se na zem.

Pokračovat ve čtení „Průzkum rozpadlých budov u letiště“

Podzemní svět

Jedna zachovalá místnost.

Přikodrcal Indy, takže jsme v sobotu dopoledne vyrazili směr naše oblíbené podzemí, že se tam projdeme, když je venku tak naprd. Urbexwagen se vyškrábal do kopce k malému parkovišti, kde už stály další dva samohyby, jeden z Německa. To mohlo znamenat spoustu věcí. Takže jsme se doobalili do urbexáckých ohadrů a vyrazili jsme po zasněžené cestě, mlhou a lesem ke vchodu, který nás při úplně první návštěvě před několika lety celkem vyděsil :).

Pokračovat ve čtení „Podzemní svět“

Patero urbexerů v temnotách

Urbexák fotí urbexáka, kterak fotí.

Dnes jsem provázela v naší oblíbené podzemní destinaci hned dvě návštěvy z dalekých krajin :). V týmu se sešli Lady Zazza s kolegou Honzou, dobrodruh Indy, Ritter a já. Vstup do podzemí se nám krásně povedl suchou nohou, protože zase jednou klesla hladina vody v chodbách bývalého dolu. Oběhali jsme několik významných prostor a fotograficky zajímavá zákoutí. Po sedmi hodinách se má část výpravy přesunula k východu. Zazza si ofotila mou ušmudlanou mapu, aby se pak cestou ze sloupového sálu neztratila. Podařilo se nám navštívit nějaké další chodby, do kterých jsme dosud nezavítali.

Pokračovat ve čtení „Patero urbexerů v temnotách“

Dům z bílých cihel

Bejlí ve dveřích.

Dnes jsme toho najezdili s Indym hodně. Po včerejší návštěvě střelnice (některé zbraně mě osobně docela zaujaly, například brokovnice), jsme to dnes vzali lážo plážo a stihli si u toho dát dvakrát zmrzlinu. Vyhnuli jsme se většině uzavírek cestováním přes vísky a vesnice se spoustou zajímavých objektů, zámečků i různých statků. Z jednoho opravdu opelichaného statku také uplácám obrázky na web. Prohlédli jsme si pyrotechnické muzeum a ještě jednu budovu, o které mám pár obrázků.

Pokračovat ve čtení „Dům z bílých cihel“