Trin's personal website about photography, urbex, rats, nature, events and PC games.
Bývalé vojenské letiště a jeho okolí ještě i po letech nabízí množství pohledů na polorozpadlé budovy zázemí, fortifikované sklady paliva a munice, garáže hasičů, dnes již soukromé úly (úkryty letadel), stojánky pro vrtulníky a když jsme se ponořili do míst, kde jsme při naší dávné návštěvě nebyli, objevili jsme i kulometná hnízda.
S průzkumnictvím této konkrétní destinace jsme začali už v roce 2013. Od těch dob čas od času zdokumentujeme stav věcí. A stejně jako před dvěma lety i tentokrát přijela výprava z Moravy (v hojném počtu jednoho ks fotografa). I má výprava byla zpočátku poněkud malá. Později se na jedné z křižovatek u výrobních sálů rozrostla o Indyho, který neváhal, nasedl do urbexwagenu a přiřítil se k dolu.
Ještě jednou jsme se vrátili k opuštěným budovám u letiště. Ani tentokrát jsme neobsáhli všechno. Z pojezdové ranveje jsme zamířili k prvnímu objektu, který ještě částečně slouží k účelům leteckého klubu. Tam jsme na vrata neklepali, ale vypravili jsme se do budovy naproti hangáru. Kromě pár nápisů a rozlehlého sálu nenabídla nic extrémě zajímavého, v prvním patře z potrubí ve stropě rostli trifidi. Venku v křoví jsme zavětřili a zamířili k jakési další stavbě, jejíž polorozpadlá šedá stěna prosvítala mezi stromy.
I návrat na místo, které jsem si pojmenovala „lázně“ se odehrál až po několika letech. Nestačím zírat, jak ten čas letí. Pravděpodobně se jednalo o nějaký sklad. Historii jsem si někam zašantročila společně s plánkem areálu. Ale to nevadí. Uvnitř panoval příjemný chládek.
U letiště jsme se byli podívat s fotoaparáty dvakrát, naposledy v pátek 6. července a ani tentokrát jsme neobsáhli vše, co jsme chtěli zdokumentovat. Vždycky si vybereme pekelné počasí, kdy se nám podrážky lepí k letištní ploše, tak jak před pár lety, ale co už. Opuštěné okolí bývalého vojenského letiště nabízí nepřeberné množství rozpadlých budov, v nichž probíhala nejedna paintballová i airsoftová válka. Barevná munice vytvořila abstraktní a psychedelické obrazce na stěnách, z nichž se jednotlivé vrstvy nátěrů fotogenicky odlupují a sypou se na zem.
Udělali jsme si výlet k řopíkům, malým betonovým pevnůstkám, které nám velice důrazně připomínají rok 1938. Nacházejí se v lesích a dnes už na sebe jednotlivé bunkry nevidí, jak je ten les zarostlý. Některé z pevnůstek jsou dobře ukryté.
Přikodrcal Indy, takže jsme v sobotu dopoledne vyrazili směr naše oblíbené podzemí, že se tam projdeme, když je venku tak naprd. Urbexwagen se vyškrábal do kopce k malému parkovišti, kde už stály další dva samohyby, jeden z Německa. To mohlo znamenat spoustu věcí. Takže jsme se doobalili do urbexáckých ohadrů a vyrazili jsme po zasněžené cestě, mlhou a lesem ke vchodu, který nás při úplně první návštěvě před několika lety celkem vyděsil :).
Dnes jsem provázela v naší oblíbené podzemní destinaci hned dvě návštěvy z dalekých krajin :). V týmu se sešli Lady Zazza s kolegou Honzou, dobrodruh Indy, Ritter a já. Vstup do podzemí se nám krásně povedl suchou nohou, protože zase jednou klesla hladina vody v chodbách bývalého dolu. Oběhali jsme několik významných prostor a fotograficky zajímavá zákoutí. Po sedmi hodinách se má část výpravy přesunula k východu. Zazza si ofotila mou ušmudlanou mapu, aby se pak cestou ze sloupového sálu neztratila. Podařilo se nám navštívit nějaké další chodby, do kterých jsme dosud nezavítali.