Underworld

Aneb zpátky pod zem. Někde jsme musely projít jakousi časovou bránou, možná tou na záchodcích, jelikož jsme vlezly do podzemí po osmé hodině ráno a vylezly ven před čtvrtou odpolední, což se mi v podzemí stalo poprvé. Umínily jsme si pokořit další výzvy. Byly jimi hlavní wetterschacht a také opuštěná a ztichlá kantýna, ležící za sedmero závaly a sedmero odbočkami.

Pokračovat ve čtení „Underworld“

Ad noctem

Dávno opuštěné podzemí, jehož hroutící se zdi vyprávějí tisíce příběhů z dob druhé světové války i drobné příběhy ze současnosti, mě lákalo měrou vrchovatou i děsilo při pomyšlení, že tam dole pod skálou jsou ukryty kilometry chodeb zaniklé nacistické továrny, v nichž panuje černočerná tma, kde kamenné bloky hrozí zřícením a mnohá místa již vzala za své. Avšak cosi nás táhlo dovnitř, do ticha jen sem tam protknutého kapající vodou, která se nemilosrdně prodírá prasklinami ve skále a pohřbívá minulost pod tunami uvolněného kamení a bahna.

Pokračovat ve čtení „Ad noctem“