Zasněžená usedlost

Už tu nikdo nečeká.

Půjčili mi do tlapek věc na obrázky, se kterou se nesmělí obrázkotvůrci mohou cítit jako profesionální fotografové, protože objektiv má oproti kapesní krabičce rozměry menšího dinosaura a tělo přístroje obsahuje nepřeberné množství tlačítek na hraní. Investigativně jsem se vrhla do roští, kde jsme dosud žádné vylomeniny nestihli napáchat. Pořezala jsem se o trnité šlahouny, málem jsem ztratila svou epesní pletenou čapku při rvačce s chapadly stromu a posléze jsem se porostem doplacatila k objektům zájmu, obalená do bestií s trny a háčky (ještěže ta zimní bunda není moje, oh wait..). Vrstva sněhu dala tušit, že sem se odváží převážně divoká zvěř, která se na místě ani moc nepozastavuje (potkala jsem jen psí ťápoty).

Pokračovat ve čtení „Zasněžená usedlost“

V černobílé

Falešná romantická ruina věže.

Z temných věcí vytvářet ještě temnější, to by mi šlo, avšak strašidelná zákoutí a prázdná zlověstná okna si o lehké poupravení říkají, špitají pekelnými hlásky. Už bych si pomalu mohla najít nějaký jiný dům, ale kde? Tohle místo mě vyloženě vábí a ráda se k němu vracím, ačkoliv tentokrát šlo spíše o běh na čas a komu dřív zamrzne aparát, ten rozhodne. Nakonec rozhodla zmrzlost, baterie a časové tlaky. Jednou si ty překontrastované odbarvené fotočky nechám vytisknout. Určitě. Chň.

Pokračovat ve čtení „V černobílé“

Usedlost v zapomnění

Ukrytý svět – bez filtru.

Jsem velmi spokojená s výsledkem naší malé „urban ruins exploration“ akce, o které bylo rozhodnuto předešlý večer, kdy už slušné děti spí. Zajímalo nás, zda je přístupný alespoň nějaký sklepní prostor v již několikráte navštívené usedlosti. Vím, že jsme vše viděli zabedněné a zazděné, tedy nedoufali jsme. Usedlost je velmi fotogenické místo, a to za jakéhokoliv ročního období.

Pokračovat ve čtení „Usedlost v zapomnění“

Střípky z Prahy

Pohled z altánu do zahrady.

Na některá proťapaná místa se ráda vracím, když je to možné, a tak si doplním blogísek o další zápisek z již prozkoumaných zákoutí jako je usedlost, Botanická zahrada a Prokopské údolí. Těší mě, že v tom sem tam někdo najde inspiraci a rozhodne se být akční. Je to prospěšné, i když vás ty jedny schody nakonec stejně odrovnají.

Pokračovat ve čtení „Střípky z Prahy“