Chua toon ve Wildstar

Šílený huňatý medik útočí.

Posledních cca 14 dní se toulám po MMO Wildstar. Kreslené multiplayerové hře, která vzhledem trochu připomíná Torchlight a je podobně vtipná a nakřáplá jako Borderlands. Můj Chua je šílený vědec a medik (levý jako v každém mmo). Je to už druhá postava, kterou jsem si vytvořila a přijde mi mnohem zábavnější než má cassianka. Také kusem proto, že už tak trochu vím co a jak :D. Ale jenom tak trochu. Většinou se tam tak potácím.

Pokračovat ve čtení „Chua toon ve Wildstar“

The Witcher 3: Wild Hunt

Tohle bude další osobní óda na počítačovou hru, dávám vám tedy tento mikroskopický prostor vyklidit pole a jít si vrčet do temného kouta. Když bylo oznámeno, že bude vydán třetí herní Zaklínač, probral se ve mně drak a určil, že tu hru musím mít i kdybych měla prodat zkamenělá játra nepřítelova na černém trhu. Málokdy mě něco inspiruje k šetření kreditů natolik, aby se nerozkutálely při prvním pohledu na nějakou oduševnělou potřebnost (támhleten stejk musím sežrat, tuhle knížku si musím koupit atakdále).

Pokračovat ve čtení „The Witcher 3: Wild Hunt“

Alien: Isolation

Alien Isolation art.

Nastala příhodná konstelace hvězd a já se konečně vydala prozkoumat temné koridory vesmírné stanice Sevastopol, v jejíchž útrobách číhá monstrum, které jsem si, ehm, oblíbila už před mnoha a mnoha lety, když mi pustili film Vetřelec. Jakožto velká fanynka vítám téměř každý počin z tohoto universa a dlouho mi chybělo něco, co by mi přiblížilo atmosféru nerovného boje zranitelného člověka proti jedinému děsivému xenomorfovi.

Pokračovat ve čtení „Alien: Isolation“

The Witcher 2: Assassins of Kings

Beruška, nemá ani potuchy, co je kolem za hukot.

Zaklínač, věčně zachmuřený bojovník a lidmi opovrhovaný mutant, vychovaný a vycvičený zabíjet monstra, kterému však byly ponechány lidské city a to ho rve na kusy, protože ve zmítaném světě, v obraze té nejzkaženější reality, plné násilí a rasismu (jako doma), musí často volit mezi zrůdami lidskými a zrůdami, vzniknuvšími při konjunkci sfér, nepřirozenou mutací. Sám je částečně jedno z monster a sám se velice často staví na stranu utiskovaných, což jej nesmírně vyčerpává. Možná poslední rytíř beze zbroje, vždy ochoten pomoci tvorům i lidem v nesnázích. Napájí se smrtícími dryjáky, aby posílil své reflexy, používá nižší magii, aby s pomocí zaklínačských znamení pomohl štěstěně v boji přiklonit se na jeho stranu. Velice často bývá po zásluze potrestán hloupou lůzou, arogantním pánem nebo svými vlastními chybami, které ho kolikrát stály téměř život, přesto jde dál, kvůli svým milovaným, pohání ho touha odhalit svou minulost i touha setkat se s tou, kterou ztratil, s Yennefer.

Pokračovat ve čtení „The Witcher 2: Assassins of Kings“

Hravé pixely 2011

Rozlézající se město.

Mám pár svých pixelovatých herních otců Fouras (rozumějte vykopávek), ke kterým se buď čas od času ráda vracím, či jsem je objevila a na dlouho u nich zůstala. Počítačové hry, ve kterých je prasík jen pár pohybujících se pixelů jsou mi nějakým způsobem sympatické a to i vypiplaností herního systému, animací a .. pak mi přinesli kompletní edici Heroes III.

Pokračovat ve čtení „Hravé pixely 2011“

Knights of the Old Republic

Některá místa jsou opravdu nádherná.

Staré Hvězdné války mám moc ráda. Trochu z nostalgie, protože jsem se na epizody IV – VI dívala už jako malý capart, zčásti možná proto, že jsou to příběhy z úplně jiného světa, v nichž bojují rytíři řádu Jedi s temnými pány Sithy v tajemných koutech fascinujícího vesmíru. A třebaže hra vyšla již v roce 2003, i o sedm let později mi nabídla příjemný herní zážitek, akční role-play, umožňující postavičku cepovat do vysněného mistra Síly a bojového umění s dual-bladed lightsaberem.

Pokračovat ve čtení „Knights of the Old Republic“

The Witcher

Libová hůrka.

Dozaklínala jsem. 50 (kecy v kleci, už je to 112) hodin v kůži zaklínače Geralta z Rivie pro mě bylo příjemným zpestřením vánočního období. Zapařila jsem si jako o život. Jsou v tom sice započítány i pauzy na svačinu, reloady a pár návratů ke starším uloženým pozicím, to když jsem se rozhodla, že situaci budu řešit jinak, ale i tak se herní doba blíží příjemné cifře. Můj osobní rekord je 12 hodin a 24 minut lítých bojů.

Pokračovat ve čtení „The Witcher“

Amnesia: The Dark Descent

Hodně podivná fontánka v hale.

Hororová akční adventura Amnesia The Dark Descent vzdává hold lovecraftiánské atmosféře, titulům jako Alone In The Dark či Penumbra (také najdete v recenzích), vyznačující se spletitým příběhem, jehož nitky vedou jen a pouze do temnot a všudypřítomnou tmou, prostoupenou výkřiky hrůzy a utrpení, které jsou umlčeny děsivým tajemstvím, žijícím ve zdech již značně rozpadlého sídla, osaměle stojícího kdesi v lesích. Zdá se, že i zdi mají oči a černá zející díra, v níž se promění každá chodba a každé schodiště, dýchá zatuchlý vzduch, prosycený strachem a zápachem prastarých a strašných věcí.

Pokračovat ve čtení „Amnesia: The Dark Descent“