Lesní zahrada

Trs květin v prasklině mezi skalami.

Včera jsem se byla projít po naší hoře sopečného původu, Lovoši. Na Kybičce (to je ten kopec nalepený hned vedle) to krásně vonělo rozličným bejlím a kvetoucími stromy. Prošla jsem se po hřebeni k různým vyhlídkovým místům, kde v prasklinách skal rostou trsy květin. Vítr příjemně pofukoval a živáčka vidno nebylo. Občas dole v lese zapraštěly větvičky nebo zašustilo listí. Do toho pražilo slunce a rojili se hmyzáci.

Pokračovat ve čtení „Lesní zahrada“

Na Boreč a zpátky

Boreč od Režného Újezdu.

Jak jsem si plánovala, tak jsem se konečně dokopala zajít si na vrch Boreč, který je znám hlavně zimními ventaroly, kdy je u úpatí kopce nasáván studený vzduch a sítí puklin ve skále putuje vzhůru, okolní hornina jej ohřívá, do vzduchu se také dostává vlhkost a v zimě tak můžeme pozorovat unikající páru v několika uměle rozšířených jámách. Čím větší mráz, tím lépe. Pára nahoře tvoří fotogenické ojínění vegetace v okolí. Měly by se zde nacházet i rozličné rostliny a živočichové, kteří využívají ohřátého vzduchu, ale na Borči se dost často vystřídá neskutečné množství lidí a tak netuším, jestli tu ještě něco přežilo.

Pokračovat ve čtení „Na Boreč a zpátky“

Kdo tu rozlil to mlíko?

Foceno z vyhlídky kousek pod chatou. Go West.

Vypravila jsem se po dlouhé době na procházku, i když tu mrholilo, zemi pokrývala vrstvička námrazy a vesměs nebylo vůbec nic vidět. Foťák jsem si vzala, pro jistotu, stativ už ne. Po celou dobu jsem nepotkala ani živáčka, kdo by se také plácal na kopec, když je tak hnusně.. nebo není? Neplánovala jsem, kam zase zajdu, měla jsem s sebou jen mizerný kus chleba, protože sušenku už jsem dávno sežrala. Minula jsem pár odboček, na nichž se rozhoduji, kam se vrtnout.

Pokračovat ve čtení „Kdo tu rozlil to mlíko?“

Lukovské skály a zednáři

Nedaleko hradu Lukov se nachází přírodní památka v podobě pískovcových skal s názvem Králky. Skály okolo Lukova ční do různé výše, některé skály mají 30 metrů, některé 10 metrů a stávají se tak cílem horolezců. V 18. století se na Králky často vypravovala panská společnost a skála nahoře byla upravena pro posezení a debatění o všem možném. Setkání šlechty a hrabat Magnisů ze Strážnice připomíná nápis vytesaný do skály. Lze tu objevit i zednářské symboly a kromě toho i velice staré podpisy ve skále. U jednoho z nich je letopočet, začínající číslicemi 17.., což mi přišlo ohromně zajímavé, i když třeba dnešním výškrabům ve zdech nevěnuji pozornost.

Pokračovat ve čtení „Lukovské skály a zednáři“