Větrný Ovčín

Po několika letech nepřítomnosti na vrchu Ovčín jsem se rozhodla, že je čas hodit na jeho vrchol očkem. Cestou jsem zahlédla i divokou vesnickou zvířenu, vyfotografovala jsem různé pamětihodnosti, například svatého Václava a taktéž jsem se snažila neodletět, což se mi nakonec podařilo a v některých proláklinách vichr nefoukal. Fukéř byl opravdu mocný a den předtím pokácel něco stromů.

Pokračovat ve čtení „Větrný Ovčín“

Prosluněný podzim

O víkendu jsem se věnovala bohulibé činnosti odstraňování nánosů alergenů z cizích věcí, tetrisování a přesouvání škatulat, takže jsem vyrazila ven až v pondělí. A bylo opravdu krásně. Vzala jsem to přes hřbitov, kdež listí létá a tvoří se z něj hotové závěje. Okolo sadu, který mezitím stihli vykácet (hmm). Došla jsem až do lesa, kde zatím ještě stále stromy stojí a v němž také pobíhají stáda zvěře (plus jedna lama navíc).

Pokračovat ve čtení „Prosluněný podzim“

Po břehu řeky

Krátká procházka po břehu řeky Labe. Bylo mlhavo a deštivo, všude divá zvěř, dávající veřejně najevo svůj názor na fakt, že nikomu nesypu zrní. Kromě zámečku s rozhlednou a posečených břehů, jsem spatřila obvyklou populaci kaček a říčních hlodavců, než mi o nějaký kus cesty později začalo pršet do fotoaparátu, a tak jsem to sbalila a přes prázdný podzimní park odplula v dál.

Pokračovat ve čtení „Po břehu řeky“

Procházka po lese

Volume 8975864 a ještě nějaké přibudou. Chci si zaznamenat, že jsem občas vylezla na denní světlo. Což se v poslední době snažím provozovat pravidelně, pokud to jen trochu jde. Vyškrábala jsem se tedy pod kopec nad pole, odkud je výhled na Radobýl a Píšťanské jezero. Minulý měsíc tam natahovali dráty a teď to tu i pokosili. Pokáceli u toho i spoustu ovocných stromů.

Pokračovat ve čtení „Procházka po lese“