Budyňská koruna 2013

Zase nastal čas rytířských klání a cukrové vaty ve Vodním hradě v Budyni nad Ohří, kde se sešly šermířské skupiny a kejklíři za doprovodu dobové hudby. Za hradem se rozprostíralo válečné ležení a na palouku před nádvořím stály rozličné stánky s všemožnými výrobky koženými, dřevěnými i všelikými cetkami z kovu a skla. O přísun many se staraly stánky s občerstvením napravo od hlavní brány.

Dokutáleli jsme s Indym, orkem i piknikovou dekou (ha! upgrade) pod strom na velice dobré místo a zůstali od poledne až do konce denního programu. Občas si někdo z nás odběhl doplnit cukry malinovou limonádou mezi sličné šermířky a šermíře, kterým to i letos dost slušelo.. tedy šermířům, ne cukrům.

Zúčastnili se i Inferňáci s taneční skupinou Naruby, jejichž krvavá akční řežba vystrašila nejednoho diváka. Zloun měl zase epesní masku. Tentokrát jeho roli hrál někdo jiný avšak neméně efektivně. Jak už jsem se zmínila minulý rok, dýchla na mě špetka Chaosu z Warhammeru, líbil se mi i výběr epické hudby, kostýmy, masky, scénář a efekty jsou velice pěkné. Tanečnice a pekelnice v jednom měly tentokrát ohníčky. Celé představení probíhá v akčním duchu, řežou se hlava nehlava, prostě taková oddychovka.

První představení jsme bohužel neviděli, protože jsme chtěli jet až po obědě. Skupiny vystupují tak, jak si dopoledne toho dne vylosovaly, takže je nejde předem jmenovitě oznámit v programu. Na webu se výčet skupin také objevil teprve pár dní dopředu, aby noví zájemci měli dost času si promyslet a případně přihlásit své představení.

Mezi jednotlivými soutěžními vystoupeními probíhá i volnější program ostatních skupin a kejklířů. Tak například SHŠ Lepus hraje své oživlé obrazy na Zlatém sále, podle počtu přítomných buď jednou nebo dvakrát za sebou, vystupuje skupina Golem se souboji rytířů, Rebels, kejklířka se třemi malými kejklíři, jmenovitě Kvarteto Bodáto, hraje dobová kapela Rebule, jsou nám ukázány a popsány dobové palné zbraně, případně mistr světa v práskání bičem předvádí své umění.

Palné zbraně mě zaujaly, protože byly předvedeny pěkně naživo (občas jim sice zhasl lunt, ale taková malá technická nic moc nepokazí), dělo na závěr bylo fakt bomba. Luplo mi v uchu (z nedostatku končetin v uších při focení scény) a ometla mě tlaková vlna a tuším, že mám vyfocený pěkný rozmazaný chuchvalec dýmu, který musíte vidět.

Zajímavou novinkou bylo vystoupení skupiny zvoucí se Berounští měšťané. Sršeli vtipem a na scénu vnesli něco nového. Šašek v kostýmu karetního žolíka namíchne v hospodě U Tří volů tři šlechtice (německého, italského a španělského) a ti jej touží zapíchnout. Šašek se tváří, že netuší, jakže se bojuje a donutí tak tři šlechtice předvádět své umění boje s mečem. Protože má každý jinou šermířskou školu, má i pocit, že jeho styl je ten nejlepší. Šašek je lstí donutí bojovat mezi sebou, když se jich zeptá, kdo z nich je tedy nejlepší. Šlechticům, znaveným bojem, dojde, že je šašek obelstil a zmizel, a to je nejlepší zapít v blízké knajpě U Tří volů. Šašek sám si libuje, jak to pěkně vymyslel, ale dostává hlad, a tak se rozhodne vyrazit do téže knajpy.. kde by mělo vše začít zase nanovo.

„Já šla dopředu, vykryla, nahoru vyhodila, dopředu opět šla, rivali zasahovala, rivali umírala, já vyhrála.“

Poslední skupina Vae victus! předvedla představení vtipné a veršované, místy protknuté bojem. Mocichtivý šlechtic si povolává na pomoc ďábla. Jeho bratr sejde ze světa a on se začne starat o své dvě neteře. Uplyne nějaký čas a děvčata pomýšlejí na vdavky a udatné rytíře, i přemluví svého strýce, aby přizval šlechtice z okolních krajů, ale v hlavě mu hlodá brouk. Pokud se jeho neteře vdají, zase přijde o svou moc a tak žádá pekelníka, aby něco vymyslel. Pekelník mu radí, aby vnesl rozmíšku mezi sestry tím, že řekne, že jedna pokukuje po nápadníkovi té druhé, ale to se mu nijak nepovede, a tak pekelník jednu ze sester očaruje, dá jí zbraň a stáhne se do stínů. Celá věc vyvrcholí smrtí strýce, nápadníka a zlomením kouzla nad sestrami, které odcházejí ze scény ruku v ruce, těšíce se lepším zítřkům.

Nenechali jsme si ujít vyhlašování vítězů, rozdávání cen a také cen pro dětského a dospělého diváka. Mezi cenami se nacházel meč, hrudní pancíř kyrysu, tesáky, figurka rytíře a plastiky bojujících postav pro každou kategorii (režie, dobová věrnost atp.). Všichni dostali pamětní placku, listinu a spoustu potlesku. Myslím, že největší úspěch zaznamenali Berounští měšťané, Kvarteto Bodáto (skupina s výkonem omezeným, vystupující s kužely a diabolem rondem) i Inferno.

XVII. ročník se povedl. Spoluorganizovala jej právě skupina Lepus. Stanové městečko mi připomnělo larp. Pokochala jsem se okostýmovanými šermíři, dobovými zbraněmi a tak. Líbilo se mi, jak se účinkující ponořili do děje, mlátili se hlava nehlava (podle scénáře), padali na zem, až odlétávaly jiskry a ohýbaly se plechy. Nikdo o žádnou končetinu nepřišel, kašírovanou krev spláchli a nádvoří bylo zase jako nové.

Budyně 2013