Botanická zahrada v Tróji 2011

V botanické zahradě bylo krásně a cesta tramvají přes třičtvrtě Prahy přínosná. Brala jsem to jako vyhlídkovou jízdu. Rovnou se zmíním, že bych tam ráda jela zase a rozhodně mi to nebude vadit, takže až budou mít syslové čas a náladu, můžou se směle ozvat (i když to tu možná nečtou :D). To jen, že se to ten týden vyloženě nabízelo a jak jsem tak ťapavý a na kytičky koukavý, nešlo odolat.

V zahradě jsme jako první navštívili skleník – Fata Morganu, kam jsme vylezli po Kozí stezce a kamenité cestě. Bylo dost vedro a v mém inventáři chybí čapka nebo klobouček, prostě stínítko, bez něhož se při takovém výletě neobejdete a vějíř si vezměte taky, nenechávejte ho doma v šuplíku jako já. Ve skleníku panovalo vlhko a příjemná, optimální teplota. Všude rostly nějaké zajímavé pralesní rostliny a rybníček šlo zkoumat jak svrchu, tak lze projít tunelem pod ním a dívat se na ryby pod hladinou. Když budete mít štěstí, potkáte ve skleníku i hejna motýlů, což jsem prošvihla, neboť se vylíhli někdy začátkem května.

U vodopádu jsme se zastavili, protože byl opravdu krásný, dali si záležet na tom, aby to místo vypadalo stejně jako v nějakém pralese a nebýt cedulek, mohla bych se vytahovat, že jsem navštívila nějaký vodopád. Dále mě zaujala láčkovka, protože se mi masožravky líbí. Pak sesle, kde mohl člověk relaxovat a pozorovat rostlinstvo, případně se nakrucovat a fotografovat u velikých zelených listů.

Koupili jsme si nanuk a šli do zahrady venkovní, která sestávala z mnoha různých oblastí, na vinice jsme jen tak nakoukli, ségra si pak dala smažený hermoš a já fotila kytičky okolo. V této oblasti mě nejvíc zaujalo vyleštěné zkamenělé dřevo. Posléze jsme se odebrali do japonské zahrady. Japonské zahrady přímo miluju. Tahle měla všechno. Kamenné lampy, potůček, zaoblený most, jezírko, kopečky, rostliny a výstavku bonsají.

Nahoru na kopec jsme prošli přes les, cestou jsem fotila sochy, rezaté věcatosti a kamenný kruh na kopci mezi stromy. Dále následovala polopoušť s kamením a kaktusy všeho druhu. Odpočinuli jsme si na louce s dřevěnými lavičkami. Já jsem seděla na trávníku. Lze si přinést i deku na piknik a u stánků je půjčují za zálohu.

Od května zavírají až v sedm hodin, což je perfektní, protože jsme se do zahrady vypravili až odpoledne po obědě.

Též jsem se na onlajnech dočetla o soše u příjezdu busů u zoo, které jsem si samozřejmě předtím nevšimla. Jedná se o vysokou skálu, z níž shlíží smečka surikat. Je to milá ozdoba jinak všedního místa.

Botanické putování