Bonboniéra pro potkánky

Už odmalička vědí, že se v kleci občas vyskytne nějaká zabalená dobrota. Zašla jsem tedy do lednice, vyndala poslední vajíčko z krabice a tu jsem jim naplnila zabalenými pochutinami, co vím, že mají rádi a ještě jich trochu mám. Nebyla to sice žádná hitparáda, ale myšám hráškové chipsy, selective granule a kotěcí granule ještě stále chutnají. Původně jsem počítala spíše s tím, že mi na celou bonboniéru hodí bobek a půjdou si zase, znechucení, lehnout, ale musím říct, že mě příjemně překvapili.

Šoupla jsem potkaní bonboniéru do klece a už jsem jenom čekala, kdy se objeví jejich všetečné nosy. Objevily se celkem záhy, i když chvilku předtím ještě „hluboce“ dřímali (a napůl oka scanovali okolí, kdyby náhodou něco). Nejprve krabku očichali, pak si vybrali vhodné místo, kde začnou vrtat. Občas jí otočili, přeměřili, v jaké hloubce se poklad nachází a šrotovali dál. Po chvilce už se jídlo začalo sypat samo, takže se zhusta nadlábli a ještě jim kus zbyde na noc. No, už se těším. Také mi foťák dost mizerně ostřil, ale kolikrát stačí jen zkontrolovat, jestli na objektivu zrovna nevisí potkan. Klec stojí v šeru, takže jsem už po svých předchozích zkušenostech s ostatními myšmi v mé temné kobce udělala tisíc fotek, z nichž tak dvě tři.. přes deset vyšlo.

Nechala jsem je ještě chvíli lozit okolo klecí a pchát se za klece mezi mříž a karton, který má udržet stěny čisté, ehm. Čímže jsem si objasnila, že by se přecijen ještě stále nacpali pod rozličný nábytek a to bych věru nerada, takže jsem na ně dohlížela, dokud se neuklidili domů dospat odpoledne. Jsem ráda, že jim neva, že je fotím, jako kdyby věděli, že je toho 99% stejně rozmazaných. Snad je to i potěšilo při dlouhém ospalém dni, no rozhodně si nestěžovali :).

Potkaní bonboniéra