Bloudění mlhou

I když jsem to původně neplánovala, vydala jsem se na zdravotní procházku i dnes, protože mě zlákala jinovatka a vidina čehosi bílého padajícího, což se ale moc nepředvedlo, takže mi zbyla jen ta jinovatka a houstnoucí mlha. Tentokrát jsem to vzala směrem pod kopec, kolem dokola k louce, ze které většinou fotím krajinu, ale teď tam byly vidět jen dva stromy. Nevadí. Většinou si najdu něco, co si chci zvěčnit do památníčku, jako že jsem tam byla a nejsem úplně líné. Ani jsem se neztratila, takže nadpis je lehce zavádějící, ale stačilo následovat kraví stezku, přeskákat elektrický ohradník a sledovat pár už známých a okoukaných orientačních bodů.

Mlha začala houstnout a nikterak nepolevovala. Původně jsem si myslela, že s tím budu hned hotová, ale často jsem se zastavovala kvůli focení pro většinu z vás naprosto bezvýznamného křoví :D, zašla jsem k několika chatrčím, zjistit jejich stav rozpadu a vůbec jsem se táhla docela pomalu. Půda už byla úplně zmrzlá zkrz naskrz, takže jsem si párkrát málem rozbila čumec, ale všechno dobře dopadlo. Vyhnula jsem se hlučným skupinkám, hlaholícím odkudsi z mléčné běloby, psům a podivným idividuím. Venku bylo neobvykle rušno. Ještě jsem se stavila na cintoríně, ale to už se snášela tma. Některé šedobílé obrázky jsem odbarvila a jiné naopak dobarvila, tak jak se mi to zrovna zamlouvalo. Přidám ještě několik snímků z dopoledne dalšího dne. Nebyl už potom čas jít do lesa a kdoví, kdy zase bude :).

Mha a stromy