Alone in the Dark 4

Alone in the Dark IV: The New Nightmare. Tahle hra byla jedna z prvních, již jsem si byla sto sehnat. Je to nějakých téměř sedm let a já ji uhnala ke svým -užnevímnáctinám. Navnadilo mne tehdá demíčko u SCORE, jako naprosto nekovaný pařan jsem u toho málem umřela strachy, jenže já temné ruiny, tajemný lesy, záhady a příšery ráda.

Počítač jsem měla doma teprve necelý rok, nebylo to jednoduché, ale nakonec se ‚kvůli studiu‘ zadařilo. Nemusela jsem tak celé víkendy otravovat stroj své sestry, ani hnít do večera ve škole na internetech nebo ve svých spiscích, tahaných v těch časech po disketách (snad si nemyslíte, že jsem tam chodila studovat, cha chá!). Dokonce si vybavím i to, že neteř chcípala v horečkách v brlohu naproti kompu, zatímco s tou mladší jsme rozjely rej příšer. Kdepak jsou konce mé paměti dnes, kdy ani nevím ‚co sem to… kde sem to… cože?) S Alzheimerem by se člověk neměl moc vykecávat, ale ten hajzlík vás vždycky někde chytí. Tu vás zastaví na schodech, tu se vám vecpe do auta, dokonce se schovává i v koupelnové skříňce. Je všude a pořád chodí s vámi, aby vám něco zašantročil a vy jste zapomněli ‚kde ste to… co ste to… cože?‘ jo zpátky k AITD4!

Místo, na kterém byste nechtěli být.
Místo, na kterém byste nechtěli být.

Mám takovou zkušenost, jakož i postřeh u druhých, že ty staré hry jsou dobré, lepší než ty nové. Líbí se více a hratelnost vysoko ční nad současnou herní scénou. Pokud jste na nějaké gamese vyrostli, pak vám musela přirůst k srdci a to, co teď přichází už si takové místečko neurve. Najednou se nachytáte, že se nostalgicky hrabete v internetech a pátráte po své léta nevzpomenuté lásce, abyste ji se slinou u pusy znovu rozjeli a vzpomenuli na staré dobré časy. Někdo se vrací jen pár let nazpět, když to nešlo jinak – třeba jako já, někdo zabrouzdá ještě dále a opráší skvosty jako Dungeon Master, X-Com nebo novější Heroes III. Nikomu z nás nesejde na množství polygonů, pixelů ani na velebných řečech marketingových polobohů. A každý má to svoje ono, co má rád. Opěvování hry jenom proto, že je next-gen, hi-end and so on nestaví kvalitní titul a kvalita hráče bude asi spíš někde u těch mas, mazlících se s user-friendly výplody bez hloubky a vize. No jo, však já taky hrála DOOMa 3, no :), jenže problém je v roce mého ‚zcomputerizování‘ a jen dosti těžko se navracím někam, kde jsem nebyla ;). Ale není to nemožné.

A protože mne uhnaly tituly typu Alone in the Dark IV: The New Nightmare, Vampire the Masquerade: Redemption, Aliens versus Predator 2 a Max Payne, pohrabu se trošku v některých z nich.

Aline Cedrac.
Aline Cedrac.
Bubáci a hastrmani, přes ty to v míru nepůjde.
Bubáci a hastrmani, přes ty to v míru nepůjde.

AITD4 vás vnese do neskutečně atmosférického prostředí starých rozlehlých zámků, gigantických viktoriánských skleníků, prastarého podzemí, obývaného kmenem indiánů Abkanis, kde se snoubí navajská kultura s děsivými středoamerickými božstvy někde z okolí Yucatánu. Nejsem bohužel antropoložka, tedy neberte mne moc vážně. Vyžíváte-li se v pohledu na prastaré zkroucené stromy, čnící okolo pobořeného kostela, rádi couráte po starých hřbitovech a mezi zdmi viktoriánských sídel pátráte po starých tajemstvích a tajných chodbách pak je to hra pro vás. Přidejte si k tomu výborný příběh, příšery, podivné pokusy v temném sklepení, klubka záhad a vzkazků pak získáte skvělou adventuru, říznutou akcí a opepřenou zajímavým arzenálem netradičních zbraní.

Jaképak pekelné rejdy se tu asi děly?
Jaképak pekelné rejdy se tu asi děly?

Na Shadow Islandu se událo cosi ošklivého, což vyústilo v smrt Charlese Fiska, dobrého přítele soukromého očka Edwarda Carnbyho. Edwardovou specializací jsou paranormální jevy, které velmi rád zkoumá za asistence střelných zbraní. Poslední telefonát od Charlese ho zavede na cestu, která ho uvrhne do mnohých nebezpečí. Jako vyšetřovateli mu je agentem Johnsonem přidělena slečna Aline Cedracová, která věci řeší spíše hlavou a zpočátku baterkou, k tomu se hned dostanu. Úvodní video, protkané prudkou bouří nás malým letadlem donese až k Shadow Islandu, kde začínají první problémy. Letadlo je napadeno neznámým tvorem a Ed s Aline musí seskočit s padákem. Carnby přistává v lese poblíž chátrajícího sídla Mortonů a Aline nepříjemně tvrdě dopadá na střechu budovy. Tady se jejich vyšetřování rozděluje a je jen na vás za koho budete chtít hrát. Carnby hned zpočátku disponuje svým dvojhlavňovým revolverem a Aline má právě jenom tu baterku, se kterou se bude muset vypořádat s několika prvními bestiemi než si sežene něco efektivnějšího.

Je načase začít kosit. Ukazatel zdraví straší červenou barvou.
Je načase začít kosit. Ukazatel zdraví straší červenou barvou.

Každý z nich prochází jiné lokace a každý si řeší to své. Carnby, jak už jsem zmínila, pátrá po vrahovi a ještě po tajemných deskách, na které měl Fisk spadeno a Aline je tu spíše studijně, ale tuší, že to celé má spojitost s faktem, že nezná svého otce a že by tu snad mohla najít nějaké odpovědi. Tohle místo je prostě divné a nic není náhoda. První, s kým se Aline setká je stará paní Mortonová, která slečně vypráví o svém synovi. Obed Morton se stejně jako jeho dědeček Jeremy Morton zajímal o staré indiány, jejich jazyk i rituály a z toho všeho vzešlo zlo. Hnusné odporné. Abkanisové zde fungují jako strážci a před čím že hlídají náš svět? Nebojte se, postupem hrou se vám ty potvůrky ukáží.

První a snad jediná normální osoba, s níž se setká Carnby, je starý indián Edenshaw, který potřebuje šest sošek a překlad tabulí, aby mohl na stará kolena provést rituál, který uzavře bránu, z níž sem Morton vypustil nějakou čertovinu, jež zkazila všechny, co tu žijí a hnijí. Z hlídacích psů jsou ohavní kousaví zombíci. Po zpustlé zahradě se prohánějí čtyřnohé stvůry, s oblibou si pochutnávající na psech zombících a sklepení obsahuje uskladněné šmejdy, kteří jen čekají na přísun čerstvé krve. Žijí tu mrňavé bestiálnosti, lozící po stropě, číhají na nebohé detektivy, aby se jim přísáli na hlavu a jeskyně skrývají šmejdy, kterým by se měl i Ed se svou trojhlavňovou brokovnicí raději vyhnout.

Málokdo v té hrůze vydržel.
Málokdo v té hrůze vydržel.

Místo skrývá různé zbraně, které snad ani neumím pojmenovat, ale pokud se chcete zabývat černotou a bestiemi v ní existující, je dobré se jim přizpůsobit po stránce bezpečnostní. Některé zbraně využívají krystaly, rostoucí v jeskyních, takové hračky si nechala Morton family speciálně vyrobit, granátomet není na ostrově nic neznámého a jakýsi plamenomet také upotřebíte. Munice se všude zase tolik neválí a až se dostanete do jeskyň s řeřavějící lávou je dobré sbírat krystaly opakovaně, protože během chvilky dorůstají. Podíváte se i do oblíbených bažin, to abyste se přesvědčili o tom, že pilotovi letadélka už stejně není pomoci. Něco ho totiž přikurtovalo ke křeslu vyhřeznuvší kabeláží z palubní desky a víte, tahle hra je vážně děsivá a plná odporných nechutností. Ti, co přežili nakonec zezombovatí a nikdo tu nejeví známky normálnosti. Tma je všudypřítomný nepřítel číslo jedna a zatuchlé chodby domu, hradu i dalších vás budou děsit už jen svými kouty a nepřehlednou členitostí. Nikde není bezpečno.

Nebojte se utéct z boje, někdy to jde snadno. Vyplatí se obíhat i větší emzáky.
Nebojte se utéct z boje, někdy to jde snadno. Vyplatí se obíhat i větší emzáky.

Adventurní stránka věci je megarozsáhlá. Najdete kila listin, kusy fotek, kovové předměty, součástky zbraní a vůbec tuny klíčů, šutrů, logických puzzlů a těchhle věcí a nebude vždy snadné dostat se dál. Když vám nebudou házet klacky pod nohy hádanky, divné nápisy, pohyblivé sochy a kamenné oltáře, polezou vám do cesty neúnavné bestie a z toho pár bossů, kteří nečekají na konci úrovně, ale bafají na vás na různých zvláštních místech. Víte, někdo má pod podlahou knihovny jenom prach, cihly či hlínu, tady si uskladnili přerostlého hajzlíka s hnusným ksichtem v jakémsi humusu a vy ho neprozřetelně vypustíte. Nedá se jen tak odbýt a párkrát na vás ještě bafne, tak si zabalte náhradní gatě. Létavá příšera je také bestiálně neodbytná a mrchové, rozlézající se všemi katakombami vás asi často dost vylekají. Podmanivé tóny komorně užívané hudby napínají nervy k prasknutí. Nakonec se leknete i prašivého hafana, který vylítne zpoza kamenného zábradlí, když se tak nerušeně procházíte atriem v zahradě.

Pěkný pokojík.
Pěkný pokojík.

Nabízí se ještě poznamenat, že hra je za archeoložku Aline Cedrac poněkud obtížnější. Nachází méně munice, prolézá dost tuhý hrad a s jedním hajzlíkem se pachtí větší část hry. Přesto jsou lokace, které projde, fascinující a byla by škoda hrát příběh, který tímto obsahuje dvě velmi odlišné avšak výborně se doplňující linie, jen za jednoho z nich. Přišli byste tak o velkou část informací, příběhových nitek, hádanek i dobrodružství, nehledě na to, že spolu komunikují a vás by jistě zajímalo, jak k těm detailům ten druhý přišel a co vše prožil. Dejte tomu svůj čas a pokud takovéto atmosférické hry máte rádi, nebudete litovat.

Zakřepčím si.
Zakřepčím si.

Oba hrdinové spolu komunikují pomocí vysílačky a čas od času se jeden ozve, aby hledal radu u toho druhého. Párkrát se setkají, aby vám nebylo tak smutno a ouzko. Vysílačku najdete v inventáři, můžete ji užít klávesou R. Pokud si nebudete vědět rady, zkuste přítele na telefonu, jestli náhodou nepřihraje nějaké moudro. Lékarničky si šetřete a tak vůbec dávejte pozor na své zdraví. V jeskyních pak najdete léčivou vodu, ale té bude jen na pár doušků. Co se ukládání týče, k tomu slouží Charm of saving, medailony, povalující se obvykle na hodně temné a špinavé podlaze, ve skříních, v trávě, prostě klasicky zašantročené a dají o sobě vědět, jen když na ně posvítíte. Všechny předměty, které se dají nějakým způsobem použít zazáří ve světle vaší baterky. Přebíjení nebo výměna zbraní je krkolomná a provádí se přes inventář – v boji nic moc, jako všechno podstatné – čtení, prohlížení předmětů, rozebírání a skládání zbraní a udělátek atd. Hra nabízí i mapu dané lokace, ale ta má k dokonalosti daleko. Ovládání je poněkud šílené. Tedy na můj vkus. Když chcete používat myš, pak jedině k míření a střílení. Jasné, to je normální, ale tady u toho musíte stát na místě. Takže pokud je příšera za vámi, musíte se trapně otočit šipkami a až pak pracovat kryskou. Nebo se na to vyprdněte a hrajte jen na klávesnici. Controlem se míří a mezerníkem střílí, levý shift a control automaticky zaměřuje a pokud chcete zahánět světlabojné bestie, pak baterka je defaultně pod S. Trošku si u toho možná ulámete prstíčky a orientace je při přesunu z jedné obrazovky na další trošku chaotická. Pohyb se řídí z pohledu hráče, ne z pohledu postavy.

Zatím je tu ještě pořádek, ale dočkejte času.
Zatím je tu ještě pořádek, ale dočkejte času.

Grafická stránka věci je předrenderovaná, to dovolí koutům vyniknout, věkovitosti věkovatět a tak vůbec to vypadá moc hezky propracovaně a uhlazeně. Předrenderováním statických lokací bylo docíleno kvalitního grafického zážitku. Jediný zádrhel je ten, že si to nepustíte v rozlišení vyšším než 640×480 pixelů a to je převeliká škoda. Příšery i postavy jsou příjemně detailní. Architektura je bohatá na tvary a… barvy? V tomhle šeru, ehm… Rostliny jsou jako živé, i když tu mnoho pohybu z pochopitelných důvodů není, scény nijak mrtvě nepůsobí. Díky tomu všemu nemusíte mít kdovíjak nadupaný stroj a věřím, že si u vás místo tato hra najde… či možná spíše našla. Ju a nejsou zde přítomny titulky, což by někomu mohlo činit potíže a bránit v postupu hrou. Jsou místa, kde se bez jazykové výbavy skutečně neobejdete.

This is my triple barelled baby.
This is my triple barelled baby.

Alone in the Dark není hra vhodná pro lidi slabé na srdci. Čím vás dokáže omráčit je velkým dílem atmosféra a to vskutku hororová. Zapomeňte teď na béčkové řezničiny, ztenčující zástupy uječených studentů. Zapadlá točitá schodiště, zaprášené listiny, temná tajemství, kila klíčů, desítky zamčených i odemčených dveří, prastaré zlo a těžký plíživý dech bouřlivé noci vás svou specifickou zatuchlou příchutí buď přivábí – a vy si tak užijete trochu z jiného soudku, nebo odpudí, což je u této, podle mého názoru velmi kvalitní hry dost škoda. Nesmíte se bát. Hrajte v noci a sami.